PO POSLEDNÍM AKTU.
Já dostojím své úloze,
ať pompésně, ať uboze,
já gesta svoje udám,
já umím svoji roli hrát,
oh, publikum se musí smát
vzdor bolestným svým nudám.
A všichni smutní autoři
v úpalu slov mých vyhoří
jak v chrámu páně svíce;
jsemť interpretem paňáci
i dóžat v bílém paláci
i naivky kouzelnice –
Hrám královrahy, kuběny,
a symbol čistý, růměnný
jak od pramene voda
a Juany a ospalce
a patrioty ve válce
a blba Guasiomoda.
51
Děs suggeruji harpyjí.harpyjí,
jsem trpitelem z pašijí
pro hysterické paní;
však nade všecku kritiku
hrám intriganta ze zvyku,
lež jeho umírání.
A rekvisitář ometá
mou denně lebku Hamleta,
by svěže rozjímalarozjímala,
a moje loutna třaslavá
juž resonančně plakává,
než udeřím své „trala“.
A přeludné mé kostymy!
I zrzoun zločin pod nimi
smí beztrestně se schovat.
Než laury svoje uložímuložím,
se musím houfům toužebným
zas a zas ukazovat.
Čas blíží svoje laviny
k úkrytům naší hodiny,
mé sufity se chvějí
a lebka má den ode dne
vždy kratčej na mne pohlédne,
však stále důvěrněji.
52
Až jednou pozdě ulehám
v ohromném tichu sám a sám
a slyším prosbu: pane!
I najdu plný tušení,
kde smrt i život temenítemení,
své srdce zanedbané.
53