PO POSLEDNÍM AKTU.

PO POSLEDNÍM AKTU.
Já dostojím své úloze, ať pompésně, ať uboze, já gesta svoje udám, já umím svoji roli hrát, oh, publikum se musí smát vzdor bolestným svým nudám. A všichni smutní autoři v úpalu slov mých vyhoří jak v chrámu páně svíce; jsemť interpretem paňáci i dóžat v bílém paláci i naivky kouzelnice – Hrám královrahy, kuběny, a symbol čistý, růměnný jak od pramene voda a Juany a ospalce a patrioty ve válce a blba Guasiomoda. 51 Děs suggeruji harpyjí.harpyjí, jsem trpitelem z pašijí pro hysterické paní; však nade všecku kritiku hrám intriganta ze zvyku, lež jeho umírání. A rekvisitář ometá mou denně lebku Hamleta, by svěže rozjímalarozjímala, a moje loutna třaslavá juž resonančně plakává, než udeřím své „trala“. A přeludné mé kostymy! I zrzoun zločin pod nimi smí beztrestně se schovat. Než laury svoje uložímuložím, se musím houfům toužebným zas a zas ukazovat. Čas blíží svoje laviny k úkrytům naší hodiny, mé sufity se chvějí a lebka má den ode dne vždy kratčej na mne pohlédne, však stále důvěrněji. 52 Až jednou pozdě ulehám v ohromném tichu sám a sám a slyším prosbu: pane! I najdu plný tušení, kde smrt i život temenítemení, své srdce zanedbané. 53