KANKÁN.

Jan Opolský

KANKÁN.
V svůj bujný zámek předvésti mne dali, kokardu blázna vetkli v smutný flór, mým elegiím beztaktně se smáli a krásky šeptly lehce „Dalibor!“ Jak černá krev se tmělo jejich víno, hlouběji,hlouběji nežli vilnost rytířů, já poklonil se paním, jimž je líno povznésti oči od svých vějířů, však váhal začít... Chrti ulízaní z siesty svojí vzhledli tázavě i trochu opilí a kadeřaví páni s komikou pudru ještě na hlavě, jak krátkodeché, strojní figuriny, jež do museí kramář nalíčí... ..S...S výčitkou vznikal v strunách mandoliny ohebný, směšný kankán opičí... 7