ZÁHUBA RODU.

ZÁHUBA RODU.
Rozlehlý statek, v stájích temní vranci, skop kadeřavý, lkaví holubi, kol sýpek vítr zpívá ministranci, že vášeň srdcí světy zahubí. Té písni dlouho nikdo nerozumí, neb všecko krev a všecko květ a smích, tradice věrná vezdy křídlem šumí, při polibcích i porodech a žních. ...Až hyne zeman, v černý brloh sveden, v oparech líhu hnusně blábolí, a paní hubená a chladná jako leden šílenstvím plní žírné okolí. Až děti zpustnou jako plody lesní, jež mimojdoucí krmí vlčice, se shrbí věž, v svou záhubu se vesní a lůžka shnijí, k všemu mlčíce. 41 Až v briganty se služebnictvo změní, okrsek valný v houštích obsadí; kdys do skal vjedou kupci unavení a nikdy zpět... a krev to prozradí... Až dojde diktát od vladařstva země, že za plen padli kupci znavení, ať schytáno je všecko statku plémě a zahladí se dvorce kamení...... Rozlehlý statek, v stájích temní vranci, skop kadeřavý, lkaví holubi, kol sýpek vítr zpívá ministranci, že vášeň srdcí světy zahubí..... 42