MŮRY.

Jan Opolský

MŮRY.
Když vosí báně přestaly se chvěti a noční únos jakž takž prozrazen, ze žlabů skal lkal vítr vypuzen,vypuzen jak pod vodou zpěv pohrobených dětí, když temné pánvi, v níž se stříbro smálo, lakomec chystal spánek do hlíny, kde bahno hříchem dusíc rostliny,rostliny pod bublinami plynů usínalo, tu jemné můry, o nichž nevíme, se znakem smrti vrátily se z honu a chtíce usnout v květech svadlých tónů, se motaly po hrobech touhy mé. 30