HNĚV.

Jan Opolský

HNĚV.
Zapadlo v černu slabé pastorale a ošuměla vrba sudička, dva vytřeštila ptáky nevyspalé a sotva je už v tu noc uhýčká. Podzemní řeka před slavnými svátky dnes vyšla s pláčem nad své balvany, víc nevrátí se propadlištěm zpátky, je z ráje svého člověk vyhnaný! Kmen černoboký, horám odcizený jak mrtvý hlídač v prostřed proudů plul a měsíc ve vodě jak obraz tiché ženy jej líbal zoufale, však on se nepohnul. Ah, on se nehýbá a jenom ruce smáčí – do plných proudů ruce přeťaté... Čeřeny kalné ve zmítavém pláči jej vrhají do noci naváté... 5