BĚDA.

Jan Opolský

BĚDA.
Juž svítalo, když opuštěna herna, poslední peníz leptal bledou dlaň, hles poslední pad’ v propadliště černá a všecko ticho modlilo se zaň. Juž svítalo a chvěl se poprach zimy, klikatou stezkou půjdu domudomů as, přátelé lišky spáti odešli mi, domestik v herně churý kahan shas’. A já jen půjdu shrben se svým stínem, mne těžký smutek v domě uvítá... Vraťme si lásku, hráči, nežli zhynem, snad možno tak, snad ještě nesvítá!! 32