KUROPĚNÍ.

KUROPĚNÍ.
Sál šerý byl a vzpurně klenutý s estrádou z temných, prvohorních kostí pro velký nával smutné reduty a s hudbou plnou vláčných netečností. Divokým Breughlem kryty byly stěny a v lustrech olej nesvěcený bděl, tu mrtvý patricij, dřív v církvi oblíbený, s kuběnou ulic v kole procházel. Dnes Voltaire něžně líbal abatyši, jež nalezence cizí kojila, a básník trapně opilý zved’ číšičíši, na čele ránu, v ústech motýla. A kněžna zklamaná, jíž těhotenství brání v mramoru tančit hladkou gavottu, jde s Vrahem v kukli, jenž se těší na ni a kolíbá ji v nutnou dřímotu. 28 Jde ruku v ruce missionář snědý kol s horkokrevnou jižní subretou,subretou tak jako na pouť mezi dálné ledy, kde s novou vírou stromy rozkvetou. I temný kleštěnec, jenž bez odměny hlídal nejdražší vězně teplých harémů, dnes v smutné redutě se dlouze rozpovídal o zbožné lásce srdci čistému. A Putifarky ve výklencích síně na planá prsa tiskly novice a mluvily při ponoukavém víně o „loučeních“ a „postech“ nejvíce. – – – – – – – – – – – – – – – – – Kapelník černý slábnul na rozpacích, zda těžká hudba nelká okny ven, neb chýlilo se na hodinách hracích k radostným značkám, kdy se křísí den. Do sálu kdosi vnik’ pak na znamení, by olej shas a hudba nehrála a bylo chladno v bílém kuropění a po krajinách mlha stonala... 29