MLÝNY.

Jan Opolský

MLÝNY.
Pochmourné mlýny, kdo vás v poušti stavil, kdo v pohyb uved vaše kolesa, po mrtvé řece černé zrní plavil, by mlely jste je, to ví nebesa! Kdo bydlil blízko, aby mouku prosil, a vítr vpustil, jenž by plevy hnal, kdo chléb z ní jed’ a kůrky slzou rosil a srdce tisk’ a boha proklínal? Kdo koryto strh’, lopaty vám zlomil, dal červy prorůst svadlou podlahou? Kdo s uzlem touhy stěhoval se sto mil pro vaši dlouhou píseň neblahou?! A – mlýny duše! – kdo vás znova vzbudí, žernovy těžší tamtěch otesá?! Kdo jiný přijde s novou touhou v hrudi, mlád blaženě... e – to ví nebesa! 34