PROBUZENÍ.

Jan Opolský

PROBUZENÍ.
Zděsil se král ze zkamenělé říše a ustal hledět v prázdno ztrnule, v skleněných stromech zvonky zkvetly tiše a zarděla se v rakvi Sněhule. A hlásný v báni znova nadul plíce, až rozlétly se řevem prostoryprostory, a panoš vstal a vzdychal tíž a více k touženým oknům, pln jsa pokory. A prasklo v krbu, ohník zatancoval, až srazili se v spěchu kuchaři, zas lovčí sokol v pruty klece kloval, přetrhli smyčky krásní ohaři. I vzniklo v dvoře plno řehtu, šumu, vjel luňák šípem mezi kuřata, zív’ ponocný a z ranní páry chlumu se vybírala záře přesvatá. 46 A Sněhulka si štěstím ještě bledá nad proudy vlasů vznáší korunu, sněm koboltů se z temných koutů zvedá a s tenkou písní kvapí ke trůnu... 47