MĚSTO.

Jan Opolský

MĚSTO.
Juž potápěči žold svůj rozdělili u mostních světel, jimiž vítr třástřás, a kuplíř hrbatý jen čekal vhodnou chvíli, své doupě otevřít, až bude po „zdrávas“. Jde po klekání krokem, který straší, svou postillu číst zvoník stoletý kol vlídných oken, v kterých lampu sháší stín romaneskně svadlé brunety. A monotónní, šíroširá řeka zobrazí měsíc, jdoucí nebesy za zpěvu opilce, jenž paroduje, heká: „Má milá v modré dáli za lesy...“ 23