KANKÁN.

Jan Opolský

V svůj bujný zámek předvésti mne dali, kokardu blázna vetkli v smutný flór, mým elegiím beztaktně se smáli a krásky šeptly lehce „Dalibor!“ Jak černá krev se tmělo jejich víno, hlouběji nežli vilnost rytířů, já poklonil se paním, jimž je líno povznésti oči od svých vějířů, však váhal začít... Chrti ulízaní z siesty svojí vzhledli tázavě i trochu opilí a kadeřaví páni s komikou pudru ještě na hlavě, jak krátkodeché, strojní figuriny, jež do museí kramář nalíčí... ...S výčitkou vznikal v strunách mandoliny ohebný, směšný kankán opičí...

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

251. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XII. PO SMRTI (Josef Svatopluk Machar)
  2. PODVEČER. (Hanuš Jelínek)
  3. ITALIE VE ZKRATCE (František Zavřel)
  4. BALLADA O MRTVÉM DRUHU. (Antonín Sova)
  5. NOC V DUŠI. (Jan Opolský)
  6. Groteska. (Josef František Karas)
  7. KONEC LOUTKY (Jan Opolský)
  8. SVĚTLO S PETŘÍNA. (Pavla Maternová)
  9. HOŘKÁ EPIŠTOLA. (Emanuel z Čenkova)
  10. KDYSI VEČER (Karel Toman)