SAMI.

Jan Opolský

SAMI.
To jednou pozdě – pane můj – šli ženci z tiché práce a duše pěla s balkonu večerní variace. I byla chvíle taková, že led se v hrdle tavil, že vstal jsem tich jak peříčko a k duši své jsem pravil: „Jdou ženci. Žence miluješ? Či promluv – komu pěješ? vstříc komu planeš v soumracích a kam se tehdy děješ?“ A ona slavná jako meč a jako socha bledá jen řekla, tmíc se záhadně, že odpovědi nedá. 66

Kniha Pod tíhou života (1909)
Autor Jan Opolský