SAMI.

Jan Opolský

To jednou pozdě – pane můj – šli ženci z tiché práce a duše pěla s balkonu večerní variace. I byla chvíle taková, že led se v hrdle tavil, že vstal jsem tich jak peříčko a k duši své jsem pravil: „Jdou ženci. Žence miluješ? Či promluv – komu pěješ? vstříc komu planeš v soumracích a kam se tehdy děješ?“ A ona slavná jako meč a jako socha bledá jen řekla, tmíc se záhadně, že odpovědi nedá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

684. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pozdrav. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Zorav. (Adolf Heyduk)
  3. SMRT STARÉHO LUKÁŠE (František Odvalil)
  4. PŮLNOČNÍ PŘÍPITEK. (Augustin Eugen Mužík)
  5. 217. Tam žnou ženci jaří, srpové jim v hrsti se hemží, (František Sušil)
  6. Zvon. (Augustin Eugen Mužík)
  7. XVI. Až po zlé životem pouti (Josef Kubelka)
  8. Stará píseň. (Adolf Heyduk)
  9. Klásek. (Josef Kalus)
  10. LXXXV. Kdes ráno v cizí komoře (Jaroslav Vrchlický)