LESY.

Jan Opolský

LESY.
Řeč stromů zněla, hlasy táhly dřevem, jev neznámého jsouce pramene, na slova těch, jíž trpí pod úsměvem, si v hlase tomto člověk vzpomene. A zpíval pták svou plynnou píseň noční, jež vznášela se třesouc ve výši, že řekl jsem: „už s prosbou svojí počni, teď – živ-li jest – tě bůh tvůj uslyší!“ O, slyšel jsem, jak vzdálen kolouch kvílí, jsa z pravé cesty liščím bludem hnán, že klesl jsem na zbytcích lidské síly a odestřel své srdce dokořán i s jeho bázní, s jeho krví hravou, by průvan slávy vstoupil do něho, je zbavil ran a hnisu nečistého ve jménu otce... ducha svatého... 73

Kniha Pod tíhou života (1909)
Autor Jan Opolský