LESY.

Jan Opolský

Řeč stromů zněla, hlasy táhly dřevem, jev neznámého jsouce pramene, na slova těch, jíž trpí pod úsměvem, si v hlase tomto člověk vzpomene. A zpíval pták svou plynnou píseň noční, jež vznášela se třesouc ve výši, že řekl jsem: „už s prosbou svojí počni, teď – živ-li jest – tě bůh tvůj uslyší!“ O, slyšel jsem, jak vzdálen kolouch kvílí, jsa z pravé cesty liščím bludem hnán, že klesl jsem na zbytcích lidské síly a odestřel své srdce dokořán i s jeho bázní, s jeho krví hravou, by průvan slávy vstoupil do něho, je zbavil ran a hnisu nečistého ve jménu otce... ducha svatého...

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

348. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXXXIV. BALADA VYŠEHRADSKÁ (Josef Svatopluk Machar)
  2. 60. Ona lípa, kde jsme mnohé ráno, (Jan Kollár)
  3. Slavský zpěv. (Vincenc Furch)
  4. 391. Na hranicech Nebeslavska teče (Jan Kollár)
  5. Jeřábi Ibykovi. (Simeon Karel Macháček)
  6. 22. Shnilost. (Jan Petr Jordan)
  7. 569. „Povězte pak, milá panno, zdali (Jan Kollár)
  8. 266. Co to za div nad Dunajem vstává, (Jan Kollár)
  9. PÍSEŇ. (Antonín Sova)
  10. Dub (Stanislav Kostka Neumann)