PÍSEŇ.

Antonín Sova

Zajíknutý, nesmělý, vnitřní naděje hlas zapípnul, sotva vylíhlé ptáče. Bezmocná naděje, kterak to hledělas’? Ze smíchu stkána a polo z pláče. Bezmocná, směšná, nemohoucí, s velkou tou žlutou hlavou, zlatostkvoucí? Z rozpuklé skořápky hledíš. Dívej se, dívej. Rychle rosť, proč nic nedíš? Vyskoč, lítej, zpívej! Není času ni dlouhých lidských řečí. Zmáčkne tě ruka něčí.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

406. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZÁHUBA RODU. (Jan Opolský)
  2. 266. Co to za div nad Dunajem vstává, (Jan Kollár)
  3. 23. Nejen ona růžokvětná líčka, (Jan Kollár)
  4. 611. Posléze nás v koutě pekla čekal (Jan Kollár)
  5. 596. Na poverchu cest a u chodníků (Jan Kollár)
  6. Slavský zpěv. (Vincenc Furch)
  7. 180. Odtud chodník vinoucí se tence (Jan Kollár)
  8. 254. Ustydlost. (Jan Petr Jordan)
  9. LESY. (Jan Opolský)
  10. 402. V kraji čtvertém vidno na zelených (Jan Kollár)