611. Posléze nás v koutě pekla čekal

Jan Kollár

Posléze nás v koutě pekla čekal Cerber ještě s hlavou člověčí, Měl být Chorvat podle nářečí, Ačkoli už hlasem cuzým štěkal; Vůkol sebe zubem vepře sekal, A však sardce měl jen zaječí, I nám k němu jdoucím zlořečí, Že sám Pluto břechů těch se lekal: Štípaly pak z jedné mouchy, švábi, Bzdochy, seršně toho psohlavce, Z druhé strany štíři, červi, žáby; Bůh tě naprav, bídný Dugoniči! Řeknu, a pak volám na správce, By už zamknul peklo svými klíči.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

243. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 596. Na poverchu cest a u chodníků (Jan Kollár)
  2. 580. Vůkol sem tam stojí u obruby (Jan Kollár)
  3. 515. Dříve než se těžcí rukou vůdce (Jan Kollár)
  4. 482. V jednom místě uzřela sem stánky, (Jan Kollár)
  5. 536. Nedaleko odtud rozprostírá (Jan Kollár)
  6. 566. V městě šestém vidíme zlé bůžky, (Jan Kollár)
  7. 199. Druhého dne časem ranní doby (Jan Kollár)
  8. 180. Odtud chodník vinoucí se tence (Jan Kollár)
  9. 47. Oni rtové, jejichž vůně plynná (Jan Kollár)
  10. 451. Mimo Vendy, Matthäiho z Chlumu, (Jan Kollár)