HADÍ KRÁL.
Zde bylo k smrti úzko za noci!
Ta černá sluj, v níž kapraď vyhnívala,
kam vlét-li pták, juž zhynul bez moci,
kde voda zelená se zabublati bála!
Na černém písku svinut v křivce sivé
král hadí líhal nepohnut a něm,
měl oči vražedné a uhrančivé
a fosforečný, smutný diadem.
A zaklet spal. Juž věčná plíseň v strži
zatáhla stěny mrtvým pokrovem,
kde žili život zavrhlý jen slepí červi, plži,
svůj temný život v hluchu hrobovém.
Byl dávno jiný věk juž, dávno jiní lidé,
šla chvíle za chvílí, rok za dnem, za týdnem,
a čekal hadí králkrál, den proměny až přijde,
kdy odloží svůj smutný diadem.
Spi slavně dál a nechtěj žádné změně!
Je doba studená a pochovala víru
a tobě nad slují lká stále, denně,
pohanská píseň doubravy a nářek výrů.
20