DUŠE

Jan Opolský

DUŠE
Tak hyne duše v neklidu a pátrá kolem sebe, zda mezi mračny prozírá a hýří cípek nebe; jen jeden bledý paprsek, jenž vlažnou záři plodíplodí, a z rysů masky sevřené mdlý úsměv vysvobodí. Své chabé paže vztahuje, leč fantómy jen svírá a v neslyšených výkřicích ret suchý otevírá, zrak cloní, v dálky vysílá své bolestivé touhy, však to, co dálka navrací, je z prázdna závan pouhý, jenž jako břímě uléhá a křehký život drtí... Tak chví se duše neklidem i v okamžiku smrti. 44