DO HLUBIN

Jan Opolský

DO HLUBIN
Až na dno vod, kde utajena tlí položivá ústrojí, kde rána v bouři utrpěná se zasuje a vyhojí, kde mlčelivá vegetace zrá pod převlakem staletí a vlání přediv organických lze v siném svitu viděti, tam v hlubinách, kde vlny není, jež přinesla by šelestu, kde myšlenka se narozená dá bez nadějí na cestu, kde v němých hrobech korálových zdroj poklidu se temení, zrak zevnějšími tvary sytý sní féerie a vidění, kde ulitami mrtvolnými je šerá půda poseta a žíhavými hvězdicemi tma modrá slabé vykvetá, tam v hlubinách, kde vraky tlejí a ložem kotvy hluš a chlad, tam v hlubinách svou touhu lidskou chci nenávratně pochovat! 45