STUDENÁ SCÉNA

Jan Opolský

Opona, jež je z brokátu, s šumem se lehce svine, ve prudké záři jevištní všecko je zcela jiné. Z životů hřmotně spějících zbývá jen plavná pěna, gesta jsou vírem slavnostním vysoko nadnesena. Krev není krví bijící, jest jenom lymfou chladnou, nevkusně pyšná odění na ztuhlá těla padnou. Tak jako z dálek nezemských lidský hlas dutě volá, náleží asi fantomu, člověku snad jen zpola. Bez vášní, jež nás stravují tak jako osud kletý, netrpí herci bolestmi, jsou jen jich interprety. Nahlíží měsíc do sufit tajemně jaksi schvělý, takže jsou oni v svitu tom tak jako zkamenělí. Úsměv i pláč jsou zmrtvěly. Výkřiky horké slasti tak jako v hrdle zalknuty při pádu do propasti.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

639. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PLOD POZNÁNÍ. (Zikmund Winter)
  2. LESNÍ POTOK (Jan Opolský)
  3. Strach. (Boleslav L. Černý)
  4. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  5. ZVONY. (Xaver Dvořák)
  6. MORAVA. (Josef Holý)
  7. NEVÁHEJ! (Josef Lukavský)
  8. REQUIESCAT! (Xaver Dvořák)
  9. SLUNCE. (Antonín Sova)
  10. Modlitba večerní. (Otokar Březina)