I.
Tys, Bože, dobrý, veliký,
Tys, Bože, dobrý, veliký,
vzdejž tobě čest tvor všeliký,
zvlášť ducha rozumného;
jak slavní jsou ti skutkové,
jež nebe, zem má hotové,
byť znal svět Boha svého:
zřejmě vzdejme,vzdejme
čest a chválu,chválu
Králi králů,
velebnému,
k stvořením svým laskavému.
Žalm 104.
Nebť nám se zjevil v slovu svém,
v tom apoštolském, prorockém,
kdež základ Krystus jest sám;
naň kázal všem nám stavěti,
jen na něj máme hleděti,
on za vůdce jest dán nám,
vděčně hleďme,hleďme
na Ježíše,
z jeho říše
plynou nyní,nyní
nebeská nám dobrodiní.
Efez. 2, 20. 1 Kor. 3, 11. Jan 3, 16.–17, 20.
On praví: Aj já s vámi jsem,
vždy dokud stát má tato zem,
chcy chránit věřícý své;
když zůstanete v řeči mé,
tak dojdouc pravdy nebeské,
dám vám díl svobody mé:
slavně pravme,
žeť co slíbil,
919
nepochybil,
splnil právě,
k zjevné jména svého slávě.
Mat. 28, 20. Jan 8, 31. 32.
Slib tento plní Krystus Pán,
jenž věrným k spasení jest dán,
jich nikdý neopouští;
v čas bouře stalé na moři,moři
nic jeho loďku nezboří,
nebť na zlé moc svou spouští:
zřejmě mějme,mějme
v jeho mocy,
ve dne v nocy,
naději ctnou,
zachová nás ochranou svou.
1 Jan 4, 9. Mat. 8, 23–27.
Kdož v řeči jeho zůstává,
tenť pravdu věčnou poznává,
jenž činí svobodného;
jak slíbil učedlníkům svým,
tak plní s nimi držícým,
kdož věří v Pána svého:
zřejmě znejme,znejme
pravdu svatou,
známost zlatou,
k níž nás vodí,
ze všech hříchů vysvobodí.
Jan 8, 31. 32. Mat. 11, 28.
Tváť jest to, Bože, dobrota,
žeť oučastni jsme života,
ty sám chléb k němu dáváš;
dals Krysta, slovo, svátosti,
též svobodu z své milosti,
což vše nám zachováváš:
snažně važme,važme
sobě vzatých
darů, svatých,
přemilostných,
dušem našim přeradostných.
Jan 6, 35.
My vidíme, co otcové,
y starodávní králové,
ač chtěli, neviděli;
920
též slyšíme, co předkové,
jsouc této cýrkve oudové,
ač chtěli, neslyšeli:
vděčně slyšme,slyšme
slovo Boží,
víru množí,
život dává,
od zlého nás zachovává.
Luk. 10, 24. Ržím. 10, 17.
Bůh nakloňuje cýsaře,
v tom prozřetedlné mocnáře,
co duším důstojného;
dal Jozef druhý svobodu,svobodu
y našemu též národu,
by ctně ctil Boha svého:
vděčně zvučmě,zvučme
zpěvy svými,svými
srdečnými,srdečnými
v shromáždění,
svobodou jsouc obdařeni.
Přísl. 21, 1. Mat. 15, 13. Žid. 10, 25.
Tuž náboženství svobodu,
k ctné radosti všech národunárodů,
y dnes náš cýsař chrání;
svým milostivým řízením,
též spravedlivým souzením,souzením
nás proti zlému brání:
vroucně prosme,prosme
Dárce všeho,
aby jeho
s nejjasnějším,nejjasnějším
domem chránil v času zdejším.
Chraň, Bože, všecky vrchnosti,
dej jim vše dobré z výsosti,
by lid tvůj šťastný mohl být;
nám propujč srdce vděčného,
též chování k nim věrného,
y v tom dej vůli tvou ctít:
zvlášť pak, chraň tak,tak
vrchnost (naši zdejší)
nejslavnější
do skonánískonání,
v nebi jí dej kralování.
Žalm 122, 5–7. Jer. 29, 7. Ržím. 13, 1–7. 1 Tym. 2, 1. 2. 1 Pet. 2, 13–17.
921
Ten svátek snášelivosti,
Hod toleranční milosti,
v němž tobě prozpěvujem,
buď svědkem slibu slavného,slavného
k tvé lásce srdce vděčného,
jejž nyní obnovujem:
věrně plňme,plňme
povinnosti,povinnosti
svatých ctností,ctností
poznalého,poznalého
náboženství křesťanského.
Dej Bože, ducha umění,
ať v jména tvého cvičení,cvičení
y dítky vychováme;
ať náboženství svobody,
té drahé, vzácné příhody,
jak slušísluší, užíváme:
Bůh sám dej nám,nám
srdce vroucý,
světu mroucý,
k Bohu vděčné,
potom popřej slávy věčné.
Notou: Halelujah, nechť sláva čest.