I. Tys, Bože, dobrý, veliký,

I.
Tys, Bože, dobrý, veliký, Tys, Bože, dobrý, veliký,
vzdejž tobě čest tvor všeliký, zvlášť ducha rozumného; jak slavní jsou ti skutkové, jež nebe, zem má hotové, byť znal svět Boha svého: zřejmě vzdejme,vzdejme čest a chválu,chválu Králi králů, velebnému, k stvořením svým laskavému. Žalm 104. Nebť nám se zjevil v slovu svém, v tom apoštolském, prorockém, kdež základ Krystus jest sám; naň kázal všem nám stavěti, jen na něj máme hleděti, on za vůdce jest dán nám, vděčně hleďme,hleďme na Ježíše, z jeho říše plynou nyní,nyní nebeská nám dobrodiní. Efez. 2, 20. 1 Kor. 3, 11. Jan 3, 16.–17, 20. On praví: Aj já s vámi jsem, vždy dokud stát má tato zem, chcy chránit věřícý své; když zůstanete v řeči mé, tak dojdouc pravdy nebeské, dám vám díl svobody mé: slavně pravme, žeť co slíbil, 919 nepochybil, splnil právě, k zjevné jména svého slávě. Mat. 28, 20. Jan 8, 31. 32. Slib tento plní Krystus Pán, jenž věrným k spasení jest dán, jich nikdý neopouští; v čas bouře stalé na moři,moři nic jeho loďku nezboří, nebť na zlé moc svou spouští: zřejmě mějme,mějme v jeho mocy, ve dne v nocy, naději ctnou, zachová nás ochranou svou. 1 Jan 4, 9. Mat. 8, 23–27. Kdož v řeči jeho zůstává, tenť pravdu věčnou poznává, jenž činí svobodného; jak slíbil učedlníkům svým, tak plní s nimi držícým, kdož věří v Pána svého: zřejmě znejme,znejme pravdu svatou, známost zlatou, k níž nás vodí, ze všech hříchů vysvobodí. Jan 8, 31. 32. Mat. 11, 28. Tváť jest to, Bože, dobrota, žeť oučastni jsme života, ty sám chléb k němu dáváš; dals Krysta, slovo, svátosti, též svobodu z své milosti, což vše nám zachováváš: snažně važme,važme sobě vzatých darů, svatých, přemilostných, dušem našim přeradostných. Jan 6, 35. My vidíme, co otcové, y starodávní králové, ač chtěli, neviděli; 920 též slyšíme, co předkové, jsouc této cýrkve oudové, ač chtěli, neslyšeli: vděčně slyšme,slyšme slovo Boží, víru množí, život dává, od zlého nás zachovává. Luk. 10, 24. Ržím. 10, 17. Bůh nakloňuje cýsaře, v tom prozřetedlné mocnáře, co duším důstojného; dal Jozef druhý svobodu,svobodu y našemu též národu, by ctně ctil Boha svého: vděčně zvučmě,zvučme zpěvy svými,svými srdečnými,srdečnými v shromáždění, svobodou jsouc obdařeni. Přísl. 21, 1. Mat. 15, 13. Žid. 10, 25. Tuž náboženství svobodu, k ctné radosti všech národunárodů, y dnes náš cýsař chrání; svým milostivým řízením, též spravedlivým souzením,souzením nás proti zlému brání: vroucně prosme,prosme Dárce všeho, aby jeho s nejjasnějším,nejjasnějším domem chránil v času zdejším. Chraň, Bože, všecky vrchnosti, dej jim vše dobré z výsosti, by lid tvůj šťastný mohl být; nám propujč srdce vděčného, též chování k nim věrného, y v tom dej vůli tvou ctít: zvlášť pak, chraň tak,tak vrchnost (naši zdejší) nejslavnější do skonánískonání, v nebi jí dej kralování. Žalm 122, 5–7. Jer. 29, 7. Ržím. 13, 1–7. 1 Tym. 2, 1. 2. 1 Pet. 2, 13–17. 921 Ten svátek snášelivosti, Hod toleranční milosti, v němž tobě prozpěvujem, buď svědkem slibu slavného,slavného k tvé lásce srdce vděčného, jejž nyní obnovujem: věrně plňme,plňme povinnosti,povinnosti svatých ctností,ctností poznalého,poznalého náboženství křesťanského. Dej Bože, ducha umění, ať v jména tvého cvičení,cvičení y dítky vychováme; ať náboženství svobody, té drahé, vzácné příhody, jak slušísluší, užíváme: Bůh sám dej nám,nám srdce vroucý, světu mroucý, k Bohu vděčné, potom popřej slávy věčné. Notou: Halelujah, nechť sláva čest.