IV. Nuž vzdejme Bohu velebnému

Jiří Opočenský

IV.
Nuž vzdejme Bohu velebnému,velebnému Nuž vzdejme Bohu velebnému,velebnému
 čest, chválu z srdce vnitřního, nechť hlas náš ke cti Pánu svému,svému zní v písni svátku dnešního; náš zástupce, Pán všemohoucý, své cýrkvi strážcem zůstává; zač buď mu od nás vděčnost vroucý, on srdce naše dobře zná. Mat. 28, 20. 1 Sam. 16, 7. Bůh náš jest Otec slitování, hněv není jeho vlastností, jest laskav hned zas po trestání, smrt hříšných nemá v líbosti; hlad slova svého na lid pouští, zlou nevděčnost jich trestává, ač zkušuje, však neopouští, zas brzo radost podává. Žalm 103, 8–13. Ezech. 33, 11. On život předků našich svíral, k nám milostně se obrátil, jim svobodu vzýt neodpíral, nám pak ji mocně navrátil; zač všickni Pána oslavujme,oslavujme v svém pravdy čisté vyznání, 926 jen Božských slov se přidržujme, tak budem mít ctné skonání. Mat. 10, 32. 33. Ržím. 10, 8–17. Jan 6, 68. 69. Té svobody si rozvažujme, jíž Bůh nám užít popřívá, vždy v svaté uznalosti stůjme, ať každý ctně jí užívá; Pán spasení své zjevil všem nám, dal hojnost světla jasného, náš život lidem ctností buď znám, ať slaví Boha věčného. Žalm 119, 55. 1Tym. 4, 7. 8. Tyt. 2, 11. 1 Tym. 2, 4. Mat. 5, 16. Dejž, Bože, ať to zachováme, cos nám v svém slovu přikázal, kdež zrcadlo tvé vůle máme, v němž cestu k nebis ukázal; náš víry základ Krystus jest sám, naň náboženství stavíme, duch jeho pravdy vůdcem buď nám, až Boha v slávě uzříme. Jerem. 7, 23. 1 Kor. 3, 11. Efez. 2, 20. 21. Jan 16, 13. Jan 17, 20. 1 Jan 3, 2. Viz také Konf. Helv. kap. 11. §. 13–16. Touž notou.
Básně v knize Písně k svátku tolerančnímu pro křesťany evangelické helvetského vyznání:
  1. I. Tys, Bože, dobrý, veliký,
  2. II. Cžest, sláva Otcy věčnému
  3. III. Radost z dobrodiní Božích skrz Krysta cýrkvi prokázaných dle žalmu biblického 118.
  4. IV. Nuž vzdejme Bohu velebnému
  5. V. Bože, Otče vševědoucý,
  6. VI. Te Deum laudamus
  7. VII. Před kázaním.
  8. VIII. Po přečtění svaté epištoly k Ržímanům 13, 1–7. Každá duše vrchnostem poddána buď a t. d.
  9. IX. Po kázaní a po vykonané modlitbě.
  10. Po posvěcení kandydáta k ouřadu kazatelskému.
  11. Po posvěcení kandydátů k ouřadu kazatelskému.