Písně k svátku tolerančnímu pro křesťany evangelické H. V.
I.
Tys, Bože, dobrý, veliký,
Tys, Bože, dobrý, veliký,
vzdejž tobě čest tvor všeliký,
zvlášť ducha rozumného;
jak slavní jsou ti skutkové,
jež nebe, zem má hotové,
byť znal svět Boha svého:
zřejmě vzdejme,vzdejme
čest a chválu,chválu
Králi králů,
velebnému,
k stvořením svým laskavému.
Žalm 104.
Nebť nám se zjevil v slovu svém,
v tom apoštolském, prorockém,
kdež základ Krystus jest sám;
naň kázal všem nám stavěti,
jen na něj máme hleděti,
on za vůdce jest dán nám,
vděčně hleďme,hleďme
na Ježíše,
z jeho říše
plynou nyní,nyní
nebeská nám dobrodiní.
Efez. 2, 20. 1 Kor. 3, 11. Jan 3, 16.–17, 20.
On praví: Aj já s vámi jsem,
vždy dokud stát má tato zem,
chcy chránit věřícý své;
když zůstanete v řeči mé,
tak dojdouc pravdy nebeské,
dám vám díl svobody mé:
slavně pravme,
žeť co slíbil,
919
nepochybil,
splnil právě,
k zjevné jména svého slávě.
Mat. 28, 20. Jan 8, 31. 32.
Slib tento plní Krystus Pán,
jenž věrným k spasení jest dán,
jich nikdý neopouští;
v čas bouře stalé na moři,moři
nic jeho loďku nezboří,
nebť na zlé moc svou spouští:
zřejmě mějme,mějme
v jeho mocy,
ve dne v nocy,
naději ctnou,
zachová nás ochranou svou.
1 Jan 4, 9. Mat. 8, 23–27.
Kdož v řeči jeho zůstává,
tenť pravdu věčnou poznává,
jenž činí svobodného;
jak slíbil učedlníkům svým,
tak plní s nimi držícým,
kdož věří v Pána svého:
zřejmě znejme,znejme
pravdu svatou,
známost zlatou,
k níž nás vodí,
ze všech hříchů vysvobodí.
Jan 8, 31. 32. Mat. 11, 28.
Tváť jest to, Bože, dobrota,
žeť oučastni jsme života,
ty sám chléb k němu dáváš;
dals Krysta, slovo, svátosti,
též svobodu z své milosti,
což vše nám zachováváš:
snažně važme,važme
sobě vzatých
darů, svatých,
přemilostných,
dušem našim přeradostných.
Jan 6, 35.
My vidíme, co otcové,
y starodávní králové,
ač chtěli, neviděli;
920
též slyšíme, co předkové,
jsouc této cýrkve oudové,
ač chtěli, neslyšeli:
vděčně slyšme,slyšme
slovo Boží,
víru množí,
život dává,
od zlého nás zachovává.
Luk. 10, 24. Ržím. 10, 17.
Bůh nakloňuje cýsaře,
v tom prozřetedlné mocnáře,
co duším důstojného;
dal Jozef druhý svobodu,svobodu
y našemu též národu,
by ctně ctil Boha svého:
vděčně zvučmě,zvučme
zpěvy svými,svými
srdečnými,srdečnými
v shromáždění,
svobodou jsouc obdařeni.
Přísl. 21, 1. Mat. 15, 13. Žid. 10, 25.
Tuž náboženství svobodu,
k ctné radosti všech národunárodů,
y dnes náš cýsař chrání;
svým milostivým řízením,
též spravedlivým souzením,souzením
nás proti zlému brání:
vroucně prosme,prosme
Dárce všeho,
aby jeho
s nejjasnějším,nejjasnějším
domem chránil v času zdejším.
Chraň, Bože, všecky vrchnosti,
dej jim vše dobré z výsosti,
by lid tvůj šťastný mohl být;
nám propujč srdce vděčného,
též chování k nim věrného,
y v tom dej vůli tvou ctít:
zvlášť pak, chraň tak,tak
vrchnost (naši zdejší)
nejslavnější
do skonánískonání,
v nebi jí dej kralování.
Žalm 122, 5–7. Jer. 29, 7. Ržím. 13, 1–7. 1 Tym. 2, 1. 2. 1 Pet. 2, 13–17.
921
Ten svátek snášelivosti,
Hod toleranční milosti,
v němž tobě prozpěvujem,
buď svědkem slibu slavného,slavného
k tvé lásce srdce vděčného,
jejž nyní obnovujem:
věrně plňme,plňme
povinnosti,povinnosti
svatých ctností,ctností
poznalého,poznalého
náboženství křesťanského.
Dej Bože, ducha umění,
ať v jména tvého cvičení,cvičení
y dítky vychováme;
ať náboženství svobody,
té drahé, vzácné příhody,
jak slušísluší, užíváme:
Bůh sám dej nám,nám
srdce vroucý,
světu mroucý,
k Bohu vděčné,
potom popřej slávy věčné.
Notou: Halelujah, nechť sláva čest.
II.
CžestCžest, sláva Otcy věčnému,věčnému
CžestCžest, sláva Otcy věčnému,věčnému
buď za vše vzdána samému,
co s námi činit ráčí;
on lid svůj věrně miluje,
v ctném počínání zmocňuje,
když cestou jeho kráčí:
chvalmechvalme, slavme,slavme
Boha svého,svého
laskavého,laskavého
srdcem vděčným,
neb on jest nám Otcem věčným.
Dal Syna svého na svět nám,
by vůdcem byl všem věrným sám,sám
zde k věčné blaženosti;
922
dřív prorocy ho žádali,
pak apoštolé kázali,kázali
všem lidem k vědomosti:
chvalmechvalme, slavme,slavme
Boha svého a t. d.
Jak jsme my všickni přešťastní,
jenž jsme té lásky oučastní,
že zákon Boží známe;
Bůh vzbudil muže znajícý,
ti k Krystu vedli věřícý,
v němž hlavu cýrkve máme:
chvalme, slavme
Boha svého a t. d.
Chraň, Bože, slova svatého,
v tvém zákoně nám daného,
tys Ochránce náš, víme;
dejždejž, ať my náboženstvím svým,
též životem ctným, šlechetným,šlechetným
vždy tebe velebíme:
chvalmechvalme, slavme,slavme
Boha svého,svého a t. d.
Notou písně předcházejícý.
III.
Radost z dobrodiní Božích skrz Krysta cýrkvi prokázaných dle žalmu biblického 118.
My tebe, Bože velebíme,
nebs věčně dobrotivý k nám;
tvé slavné jméno vroucně ctíme,
v němžs od počátku všem svým znám;
nechť Izrael tvůj s ochotností,ochotností
vždy vypravuje každému,
žes milosrdný na věčnosti,
náš Bože, k lidu hříšnému.
923
Dům Aronův ať ohlašuje,ohlašuje
též věčné milosrdenství,
tvou dobrotu ať oslavuje,
z níž plyne blahoslavenství;
rcem všickni bojícý se Pána,
žeť lásku spojil s věčností,
zač čest a sláva buď mu vzdána,vzdána
až na věky, vždy s vděčností.
Té lásky své dal okoušeti,okoušeti
nám často Bůh náš pečlivý,
byl hotov prosbu vyslyšeti,
když život náš byl tesklivý;
on prosýcým v čas zaslíbil dát,
v čem duše chce svou rozkoš mít:
Bůh s námi, nebudem se nic bát,
zdaž může nám kdo uškodit.
Lid svatý radostnými hlasy,hlasy
ctí všudy Boha dobrého,
dnes též y po všeliké časy,časy
má radost z něho samého,
řkouc: Jak jest mocná ruka Páně,
zlost lidskou rychle obrátí,
byť byl kdo v nepřátelské ráně,
předc předivně ho vychvátí.
My Bohu sylně důvěřujem,
žeť nedá život zkazyti,
nímž jeho jmého zvelebujem,
jejž také slíbil spasyti;
svůj lid syc často přísně trestal,
byť pravdu slov svých zachoval,
však když čas došel, kárat přestal,
též od zkázy jej uchoval.
924
Již nech ať bránu spravedlnosti,spravedlnosti
nám otevřenou vidíme,
nechť všickni s vroucý nábožností,nábožností
ctít Pána do ní vcházýme;
touž před něj vděčně chvátajíce,
jen s věrnými se spojujme,
žeť chrání nás se radujíce,
vždy jeho jméno zvyšujme.
Neb kámen, kterýž s nevážností,nevážností
byl od hlav předních zavržen,
zas dosáhl první důstojnosti,
jest v základ cýrkve obdržen;
zdaž jest to z lidské mocy pošlo?
sám Bůh jest Dárce spasení;
zlé plémě smilování došlo,
kdož můž být bez obdivení?
Dnes jest den slavné veselosti,
Pán jest sám jeho původem;
dnes radujme se s nábožností,
my spolu s věrným národem.
Slyš Pane prosby věřícých svých,
rač nám již milosti své přít,
dej šťastný prospěch na cestách svých,
tak budem bezpečnost svou mít.
Ržeď slavné Páně požehnání,
k nám v jeho jménu jdoucýho;
přej milost věčná bez přestání,přestání
těm, jenž jsou z domu Božího.
Bůh mocný, Bůh náš v tomto čase,čase
svým světlem nám se zasvítil,
zač sluší, aby každý zase,zase
svou vděčností se roznítil.
925
Tys Bože, Bůh náš věčně sylný,
my tebe slavit budeme,
nebs jen ty v pravdě neomylný,
ctít tebe nepřestaneme.
Bůh dobrý jest, jej oslavujme,
nic není jemu rovného,
žeť milosrdnýmilosrdný, ohlašujme,
jej chvalme věčně samého.
Notou: Chválu a čest Pánu vzdávejte.
IV.
Nuž vzdejme Bohu velebnému,velebnému
Nuž vzdejme Bohu velebnému,velebnému
čest, chválu z srdce vnitřního,
nechť hlas náš ke cti Pánu svému,svému
zní v písni svátku dnešního;
náš zástupce, Pán všemohoucý,
své cýrkvi strážcem zůstává;
zač buď mu od nás vděčnost vroucý,
on srdce naše dobře zná.
Mat. 28, 20. 1 Sam. 16, 7.
Bůh náš jest Otec slitování,
hněv není jeho vlastností,
jest laskav hned zas po trestání,
smrt hříšných nemá v líbosti;
hlad slova svého na lid pouští,
zlou nevděčnost jich trestává,
ač zkušuje, však neopouští,
zas brzo radost podává.
Žalm 103, 8–13. Ezech. 33, 11.
On život předků našich svíral,
k nám milostně se obrátil,
jim svobodu vzýt neodpíral,
nám pak ji mocně navrátil;
zač všickni Pána oslavujme,oslavujme
v svém pravdy čisté vyznání,
926
jen Božských slov se přidržujme,
tak budem mít ctné skonání.
Mat. 10, 32. 33. Ržím. 10, 8–17. Jan 6, 68. 69.
Té svobody si rozvažujme,
jíž Bůh nám užít popřívá,
vždy v svaté uznalosti stůjme,
ať každý ctně jí užívá;
Pán spasení své zjevil všem nám,
dal hojnost světla jasného,
náš život lidem ctností buď znám,
ať slaví Boha věčného.
Žalm 119, 55. 1Tym. 4, 7. 8. Tyt. 2, 11. 1 Tym. 2, 4. Mat. 5, 16.
Dejž, Bože, ať to zachováme,
cos nám v svém slovu přikázal,
kdež zrcadlo tvé vůle máme,
v němž cestu k nebis ukázal;
náš víry základ Krystus jest sám,
naň náboženství stavíme,
duch jeho pravdy vůdcem buď nám,
až Boha v slávě uzříme.
Jerem. 7, 23. 1 Kor. 3, 11. Efez. 2, 20. 21. Jan 16, 13. Jan 17, 20. 1 Jan 3, 2. Viz také Konf. Helv. kap. 11. §. 13–16.
Touž notou.
V.
Bože, Otče vševědoucý,
Bože, Otče vševědoucý,
přijmi naše díky vroucý,
kteréž v pokoře své tobě,tobě
přinášíme v této době.
927
Tys nám ráčil toho příti,
bychom mohli radost míti,míti
z dnešního dne přeslavného,
anť jest svátek slova tvého.
Tys se ráčil smilovati,
svobodu nám navrátiti,navrátiti
náboženství křesťanského,
smyslu evangelického.
Po letech sto šedesáti,šedesáti
svobodu nám kázal dáti,
vzbudil Cýra* velikého,
mocnáře nám příznivého.
Pod ochranou jeho díla,díla
zmocnila se naše sýla,
pod ochranou jsme y nyní,
Bože, z tvého dobrodiní.
Vynikli sme z vazby sylné,
došli pravdy neomylné,
svědomí se nesužuje,
chválu Bohu prozpěvuje.
Zákon Páně vyznáváme,
mimo něj vše zamítáme,
Boha poslouchati sluší,
on sám může spasyt duši.
Skut. 4, 19.
Evangelium moc Boží,
spasení všech věrných množí,
rovné mocy ku spasení,spasení
v celém světě nikde není.
Káže v pravdě Boha ctíti,
vrchnost v uctivosti míti,
s bližním srdce rozdělovat,
k věčnosti se připravovat.
Jan 4, 24. Ržím. 13, 1–7. 1 Pet. 2, 17. 18. Jan 15, 12.
928
Cžeho předcy neviděli,
potomcy to obdrželi,
stvrzena jest snášelivost,
duše mají pokrm, živost.
Tíms ty, Bože, nadchnul svého,svého
služebníka poslušného,
na nějž vděčně vzpomínáme,
plésajícplésajíc, že milost máme.
Týž duch cýsaře a krále,krále
s radou řeď nám dnes y dále,
zákona řeč v srdce jim vlej,
nám pak srdce poslušné dej.
VěrnostVěrnost, kterou zachovají,
v řízení tvém nech ať mají,mají
v nebi slavně odplacenou,
korunou jim odloženou.
Bože! zpravůj všecken lid sám,
králi ať jest věrností znám,
vespolek pak láskou spojen,
zlým ať není nepokojen.
Bože! zbav nás všeho zlého,
zvláště hladu slova tvého,
nech ať slov tvých ostříháme,
Pána svého nehněváme.
Dej tvůj zákon milovati,
skutky s vírou spojovati,
víra bez nich mrtvá sluje,
sláva živou korunuje.
Dej nám všem ctný život vesti,
kázeň tvou též tiše nesti,
k odchodu vždy hotovu být,
929
propuštění v pokoji mít.
Luk. 2, 29.
V příštích letech podobného,podobného
svátku popřej radostného,
po šťastném pak dokonání,dokonání
slávy rač dát spatřování.
Notou: Vzdávejte Pánu chválení.
———
*Tuto podlé podobenství z Izaiáše proroka 44, 28. rozumí se sl. pam. cýsař a král Jozef druhý, kterýž dne 13. Října 1781 vděčné památky hodný Tolerancpatent vydal a svobodné křesťanských evangelických služeb Božích provozování povolil.
VI.
Te Deum laudamus
(z textu latinského.)latinského).
Tebe, Bože, chválíme,
tys náš PánPán, tě slavíme,
tebe Otce věčného,
ctíme z srdce celého,
veškeren svět tebe vzývá;
nebesa tě hlásají,
všecky mocy plésají,
kůr všech anjelů ti zpívá.
Všickni cherubínové,
tež y serafínové,serafínové
chválu tobě vzdávají,
dnem y nocý volají:
Pán Bůh, jenž jest mocen všeho,
svatý, svatý, svatý jest,
buď mu díkčinění, čest,
plné jest vše slávy jeho.
Izai. 6, 3. Zjev. 4, 8. 9.
Apoštolé zvolení,
s proroky jsouc spojeni,
zástup mučedlníků ctných,
930
v bílé roucho oděných,
všickni tebe v nebi chválí;
cýrkev svatá na světě,světě
všudy oslavuje tě,
mocný nebe, země Králi.
Zjev. 6, 9–11.–7, 14.
Vyznává tě stádce tvé,
Otče slávy nesmírné,
vyznává y milého,milého
tvého Syna pravého,
plného tvé velebnosti;
vyznává též mocného,mocného
vůdce, Ducha svatého,
kterýž vede k pravdě, k ctnosti.
Králi slávy, Ježíši,
jenž Syn Otce věčný jsy,
chtěv dát hříšným spasení,
snížil sy se k vtělení,
vstoupils v život panny čisté:
z hrdla smrtis vydobyl,
v nebesích pak nadobyl,nadobyl
království svým věrným jisté.
Nyní v slávě v nebi jsy,
na Otcově pravicy,
Boží mocý kraluješ,
odpůrce své skrocuješ,
čekáme, bys k soudu sstoupil;
prosýmeprosýme, nám sluhám svým,
proukaž se milostným,
nebs nás drahou krví koupil.
Spoj nás, Kryste, s svatými,
v slávě plésajícými,
rač sám lid svůj spasyti,
na svou cýrkev vyliti,vyliti
hojné s nebe požehnání;
řeč a zvyš ji na věky,
dobrořečíme ti vždy,
chválíme tě do skonání.
Žalm 28, 9.
931
Chraň nás od hříchu v ten čas,
vyslyš pokorný náš hlas,
smilování žádáme,
na milost tvou čekáme,
prosýme tě s důvěrností;
v tebe Pane doufáme,
v tobě víru skládáme,
nepohnemť se na věčnosti.
Notou žalmu 150. Chvaltež Nejmocnějšího.
K radostnému slavení nejvejš vznešeného svátku narození Jeho cýsařské královské Jasnosti Františka I. dne 1212. Unora.
VII.
Před kázaním.
Díky tobě přinášíme,
dobrotivý Bože náš,
s vděčností tě velebíme,
jakž sám srdce naše znáš,
žes nám cýsaře a krále,krále
Františka dal z milosti,
jenž jest živ k tvé cti a chvále,
poddaným svým k radosti.
V náboženství snášelivý,
zpravuje se vůlí tvou,
ke všechněm jest dobrotivý,
všudy jeví moudrost svou,
spravedlnost vysluhuje,
v milosrdenství jest znám,
chrání, bdí a prostředkuje,
pokoj zachovává nám.
932
My dnes jeho narození,narození
slavný svátek světíme,
přijmiž naše díkčinění,
za ten dar tvůj prosýme,
chtěls nás šťastné učiniti,
kdyžs mu narodit se dal,
štěstí naše upevniti,
žes jej po dnes zachoval.
Chraň nám cýsaře a krále,
Bože, tebe prosýme,
v květu šťastných dnů y dále,
jakož v tebe věříme;
rač mu jich zde prodloužiti,prodloužiti
k radosti všech poddaných,
jeho trůn sám utvrditi,
ať má radost z činů svých.
Vylej na něj požehnání,požehnání
z nebeské své svatyně,
rač dát šťastné panování,panování
právné jeho rodině,
chraň jej ode všeho zlého,
na těle i na duši,
odvraťodvrať, což jest záhubného,
uděluděl, což mu přísluší.
Bože, prosýme, bys krále,krále
Františka nám zachoval,
aby slavně žil y dále,
otcovsky nás zpravoval,
my jej vždycky budem ctíti,ctíti
s nejvnitřnější vděčností,
potomcy též hleďte býti,býti
vděční k této milosti.
Popřej všem nám Ducha svého,
Hospodine Bože náš,
ducha králi poslušného,
jejž co nástroj v rukou máš,
933
dejždejž, ať bojíme se tebe,
krále ctíme s vděčností,
potom přivediž jej v nebe,
do přeslavné věčnosti.
Notou: Gott erhalte Franz den Kaiser. Aneb: Snažujme se v tomto světě.
VIII.
Po přečtění svaté epištoly k Ržímanům 13, 1–7. Každá duše vrchnostem poddána buď a t. d.
Bože, jenž jsy všech nás Pán,
Pán všech zemských vrchností,
od tebeť jest rozkaz dán,
krále ctíti s vděčností,
dejždejž, ať z jeho života,života
památku dne prvního,
jejž tvá dala dobrota,
ctíme z srdce vnitřního.
Notou: Otče nášnáš, milý Pane.
IX.
Po kázaní a po vykonané modlitbě.
Přijmiž Bože díkčinění,
v kterémž k tobě upíme,
když dnes krále narození,narození
vděčným srdcem slavíme;
přijmiž prosby dítek svých,
jeho věrných poddaných.
Chvalme Boha po vše časy,časy
za tu milost, křesťané,
spojujme své k Bohu hlasy,
s radosti nám popřáné;
934
zvlášť dnes v svátek cýsaře,
laskavého mocnáře.
Poznávejme milost Boží,
jíž jsme všickni oučastni,
šťastný mocnář štěstí množí,
poddaní jsou přešťastní;
dlouho nám jej zachovej,
Bože, příhod zlých zbav jej.
Dej mu zdraví bez nemocy,
pokoj bez nepokoje,
ochraňuj jej ve dne v nocy,nocy
od škodného rozbroje;
kvěť mu život mocnářský,
šťastný buď dům cýsařský.
Dej mu věrné služebníky,služebníky
v pracném jeho řízení,
naprav všecky přestupníky,přestupníky
v jejich prvním mínění;
ochraňuj nám cýsaře,
pečlivého mocnáře.
Ržeď a zpravuj činy jeho,jeho
duchem svaté moudrosti,
byť mu konec díla všeho,
nám též sloužil k radosti;
řeď y nás všech duchem tím,
duchem evangelickým.
Když pak jednou přijde ten čas,
v němž se s svými rozloučí,
dejždejž, ať duši poslední hlas,hlas
tobě Bohu poroučí;
vyslyš jej z své milosti,
přiveď k slavné věčnosti.
Notou: LáskoLásko, jenžs mne k podobenství.
935
Poznamenání.
Letos jest tomu 50 let, co bl. pam. cýsař a král JozefJozef, toho jména druhý, slavný Tolerancpatent dne 13. Října 1781 milostivě vydal a stvrdil. Jeho Nástupce blah. pam. Leopold II. tuž svobodu náboženství nám evangelickým křesťanům nejmilostivěji chránil. Požehnána budiž vždycky mezy námi v pravdě otcovská památka jejich.
Náš nynější milostivý, snášelivý mocnář cýsař a král František I. vrchní hlava zemského řízení i cýrkví našich křesťanských evangelických v slavné Rakouské říši jest narozen leta Páně 1768 dne 12. měsýce Unora.
Po posvěcení kandydáta k ouřadu kazatelskému.
Bože, vylejž požehnání,požehnání
na všecky nás s výsosti,
dejždejž, ať ctíme přikázaní,přikázaní
slova tvého s radostí;
apoštolské učení,učení
jest nám dáno k spasení,
bychom Krysta vůdce znali,
hlasu jeho poslouchali.
Zvlášť pak propujč požehnání,požehnání
tomutomu, jenž dnes zřízen jest,
aby slova zvěstování
tvého víc ctil než svou čest;
dej mu srdce ochotné,
aby plnil sliby své,
na těle y duši jeho,jeho
posvěť předsevzetí všeho.
936
Jestli jaké pokušení,pokušení
život jeho zkormoutí,
sešli s nebe posylnění,
nedopusť mu klesnouti;
ctnosti z víry prospěch dej,
Božskou moc v něm dokonej,
byť tak dílo kazatele,kazatele
konal pobožně a směle.
Všechněm věrným kazatelům,kazatelům
popřej Božské milosti,
žehnej pravdy učitelům,
aby s stálou věrností,věrností
vůli tvou vždy kázali,
ku Krystu lid volali,
po zdejší pak smrtedlnosti,smrtedlnosti
ať se stkvějí u věčnosti.
Notou: Jak živých vod jelen žádá. (hledá.)
Po posvěcení kandydátů k ouřadu kazatelskému.
Bože, vylejž požehnání,požehnání
na všecky nás s výsosti,
dejždejž, ať ctíme přikázaní,přikázaní
slova tvého s radostí;
apoštolské učení,učení
jest nám dáno k spasení,
bychom Krysta vůdce znali,
hlasu jeho poslouchali.
Zvlášť pak propujč požehnání,požehnání
dnešního dne zřízeným,
aby slova zvěstování,zvěstování
tvého ctili duchem ctným;
pomáhej jim horliti,
sliby věrně plniti,
řeď je na těle y duši,
ať jsou živiživi, jak jim sluší.
937
Jestli jaké pokušení,pokušení
život jejich zkormoutí,
sešli s nebe posylnění,
nedopusť jim klesnouti;
ctnosti z víry prospěch dej,
Božskou moc v nich dokonej,
byť tak dílo kazatele,kazatele
vedli pobožně a směle.
Všechněm věrným kazatelům,kazatelům
popřej Božské milosti,
žehnej pravdy učitelům,
zachovej je v věrnosti,
byť tvou vůli kázali,
ku Krystu lid volali,
po zdejší pak smrtedlnosti,smrtedlnosti
ať se stkvějí u věčnosti.
Notou: Jak živých vod jelen žádá. (hledá.)
Dáno v Imramově dne 13. Října 1831.
Jiří Opočenský,
superyntendent cýrkví evangelických H. V. v Markhrabství Moravském.
V Litomyšli, 1831.
Vytištěno u Jana Turečka.
E: av; 2002
938