Pohádka o zlatém mostu.
Byl kdysi mocný vladař jeden,
ten troje statných synů měl,
z nich každý jako démant ryzí
se v řadách junů, mužů skvěl.
I děl k nim vladař: „Nežli zemru,
než v hrobu šeř se nakloním,
kéž v rukou vašich svoje panství
na vždycky upevněno zřím! –
Ty v severu se uvaž vládu,
již upevnit v svých rukou hleď
a bratrům svojim v dobách krutých
vždy pomocné své voje veď.
[47]
Ty jižněji zas pospěš, synu,
kde valných krajů kyne vděk,
tam vlády mocné zbuduj valy,
jež nezvrátil by časů vztek.
A ty, má větvi nejrannější,
můj synu statný, dále spěj
a západu vše kraje vábné
svou mocnou rukou ovládej.
Tvá říše v cizích kmenů moři
buď jako hradba nezborná,
buď stráží, kterou neoblomí
dob krutých bouře úporná.
Buď řeka první, v západ cestou,
tvé říše dálná hranice,
ty sepni mostem břehy její,
kde skála tvrdá nejvíce.
Buď mostu podklad démant tvrdý,
buď zlato ryzí jeho krov,
a síla tvá buď, synu drahý,
jak toho mostu tvrdý kov.
A v dobách krutých bojů, bouří,
až zlé tě zhouby sevře host,
buď nadějí tvou, spásou jistou
vždy tento pevný, zlatý most.
48
On pojítkem buď mezi bratry,
on západ slučuj s východem,
on hlásej vám, že žezla vaše
nad jedním vládnou národem.
A dokud shody, syni moji,
vás vésti bude družný cit
a dokud toho mostu sloupy
v tmy nepřízně se budou skvít:
Nic nezahubí říše vaše,
nic nevyrve vám z rukou moc,
tím mostem vždycky pílit bude
brat bratru věrnou na pomoc!“
I vyšli bratři. V sever jeden,
tam říši mocnou založil,
spěl druhý níž a krajů valných
on záhy moudrým vládcem byl.
A třetí slunce dal se směrem
a řeku první přebrodiv,
on mostem zlatým břehy spojil
všem dobám, kmenům na podiv.
A kolem mostu podél řeky
on bdělé stráže zanechal
a v západu pak luzné kraje
na vítězný se pochod dal. –
49
I táhly věky do neznáma,
kdes v moři časů hynuly,
však říše bratří po vší zemi
nezdolnou mocí slynuly.
Neb v dobách krutých bojů, bouří
spěl mostem zlatým valný voj
a pomoc věrnou nesl bratřím,
již krutý vedli s vrahy boj.
Tu vzplála Zášť, všech bojů matka,
Zášť v srdcích kmenů výbojných,
lesť v ostří zbraní jejich vtiskla
na zkázu říší pokojných.
I vyšly kmeny, úskok v duši,
svár v srdcích bratří vznítily
a jako bouře zkázonosná
v říš západní se řítily.
Zášť, úskok, klam a zrády símě
rozsili v krajů vábný kruh,
kam vkročili, ve stopách jejich
hned sváru kletý vzrostl duch.
Však nezhubila říše mocné
jich divá zloba, úporná,
dál stála v moři cizích kmenů
jak hradba pevná, nezborná.
50
Neb dosud most se zlatý zvedal,
jenž západ pojil s východem
a dosud pilně stráže bděly
nad valných vojů přechodem.
I vzplály kmeny, úskok v duši,
zlé čaroděje vyslaly,
jichž kouzla všecky strážců smysly
pekelnou mocí spoutaly.
Tma padla širé na krajiny,
tma klesla v luno modrých hor,
stráž spala kol... A v pochod škůdců
most zlatý plál jak meteor.
„Pryč musí!“ heslem bylo jejich,
„Pryčpryč musí zlatý tento most,
odpoutat západ od východu
buď všech nás první povinnost!“
A ani jedni zlobou sterou
západní říši sevřeli,
na most ten druzí strojem valným
útoky divé smýšleli. – –
I táhnou věky do neznáma,
i mizí věky v sinou dál
a mnohý pilíř démantový
pod mostem zlatým za své vzal.
51
Tma pustá kol jak příkrov leží
a stráže mostu tvrdě spí – – –
„Pryč musí most!“ zní sborem škůdců,
„Pryčpryč, než se stráže probudí!“
A boří stále břehů skály
a buší vztekle v mostu krov – –
a tu i tamo ranám sterým
podléhá zvolna tvrdý kov – –
– – – – – – – – – –
Ó bratři, náš ten most je zlatý!
Ó bratři, náš to slezský kraj!
Toť naše širá rodná země,
náš krásný, znásilněný ráj!
To náš je domov most ten zlatý,
jenž ve tmách úpí nadvládí,
kde ruce kletých čarodějů
své dílo zkázy provádí!
Ó nedejte, ten přechod zlatý
by divým škůdcům padl v plen,
ó nedejte, by od východu
byl pro vždy západ odloučen!
Ó spěšte, nežli most ten padne,
s pochodní Lásky, Osvěty,
ó spěšte, zbuďte stráže mostu,
jež v spánek zlý jsou zaklety!
52
K vám volám, bratři na východu,
vás vzývám, bratři v západu,
ó spěšte, zničte silou svornou
síť zkázonosných úkladů!
K vám volám, kteří od Uralu
až po Šumavu vládnete,
kéž nad tím mostem ohroženým
se v dílu spásy sejdete!
Kéž nepadne ten přechod zlatý,
jenž víže západ s východem,
kéž hlásá vám po věky všecky,
že jediným jste národem!
Neb dokud shody srdcím vašim
vlast bude mocný, svatý cit
a dokud toho mostu sloupy
v tmy nepřízně se budou skvít:
Nic nezahubí sílu vaši,
nic nevyrve vám z rukou moc,
tím mostem vždy zas pílit bude
brat bratru věrnou na pomoc!
53
Obsah:
Černá kněžna3
Orlová7
Poklad12
Čert u Kamence20
Zlatohlavec29
O chudém kováři35
Můra42
Pohádka o zlatém mostu47
E: až; 2004
[54]