Pohádka o zlatém mostu.

Pohádka o zlatém mostu.
Byl kdysi mocný vladař jeden, ten troje statných synů měl, z nich každý jako démant ryzí se v řadách junů, mužů skvěl. I děl k nim vladař: „Nežli zemru, než v hrobu šeř se nakloním, kéž v rukou vašich svoje panství na vždycky upevněno zřím! – Ty v severu se uvaž vládu, již upevnit v svých rukou hleď a bratrům svojim v dobách krutých vždy pomocné své voje veď. [47] Ty jižněji zas pospěš, synu, kde valných krajů kyne vděk, tam vlády mocné zbuduj valy, jež nezvrátil by časů vztek. A ty, má větvi nejrannější, můj synu statný, dále spěj a západu vše kraje vábné svou mocnou rukou ovládej. Tvá říše v cizích kmenů moři buď jako hradba nezborná, buď stráží, kterou neoblomí dob krutých bouře úporná. Buď řeka první, v západ cestou, tvé říše dálná hranice, ty sepni mostem břehy její, kde skála tvrdá nejvíce. Buď mostu podklad démant tvrdý, buď zlato ryzí jeho krov, a síla tvá buď, synu drahý, jak toho mostu tvrdý kov. A v dobách krutých bojů, bouří, až zlé tě zhouby sevře host, buď nadějí tvou, spásou jistou vždy tento pevný, zlatý most. 48 On pojítkem buď mezi bratry, on západ slučuj s východem, on hlásej vám, že žezla vaše nad jedním vládnou národem. A dokud shody, syni moji, vás vésti bude družný cit a dokud toho mostu sloupy v tmy nepřízně se budou skvít: Nic nezahubí říše vaše, nic nevyrve vám z rukou moc, tím mostem vždycky pílit bude brat bratru věrnou na pomoc!“ I vyšli bratři. V sever jeden, tam říši mocnou založil, spěl druhý níž a krajů valných on záhy moudrým vládcem byl. A třetí slunce dal se směrem a řeku první přebrodiv, on mostem zlatým břehy spojil všem dobám, kmenům na podiv. A kolem mostu podél řeky on bdělé stráže zanechal a v západu pak luzné kraje na vítězný se pochod dal. – 49 I táhly věky do neznáma, kdes v moři časů hynuly, však říše bratří po vší zemi nezdolnou mocí slynuly. Neb v dobách krutých bojů, bouří spěl mostem zlatým valný voj a pomoc věrnou nesl bratřím, již krutý vedli s vrahy boj. Tu vzplála Zášť, všech bojů matka, Zášť v srdcích kmenů výbojných, lesť v ostří zbraní jejich vtiskla na zkázu říší pokojných. I vyšly kmeny, úskok v duši, svár v srdcích bratří vznítily a jako bouře zkázonosná v říš západní se řítily. Zášť, úskok, klam a zrády símě rozsili v krajů vábný kruh, kam vkročili, ve stopách jejich hned sváru kletý vzrostl duch. Však nezhubila říše mocné jich divá zloba, úporná, dál stála v moři cizích kmenů jak hradba pevná, nezborná. 50 Neb dosud most se zlatý zvedal, jenž západ pojil s východem a dosud pilně stráže bděly nad valných vojů přechodem. I vzplály kmeny, úskok v duši, zlé čaroděje vyslaly, jichž kouzla všecky strážců smysly pekelnou mocí spoutaly. Tma padla širé na krajiny, tma klesla v luno modrých hor, stráž spala kol... A v pochod škůdců most zlatý plál jak meteor. „Pryč musí!“ heslem bylo jejich, „Pryčpryč musí zlatý tento most, odpoutat západ od východu buď všech nás první povinnost!“ A ani jedni zlobou sterou západní říši sevřeli, na most ten druzí strojem valným útoky divé smýšleli. – – I táhnou věky do neznáma, i mizí věky v sinou dál a mnohý pilíř démantový pod mostem zlatým za své vzal. 51 Tma pustá kol jak příkrov leží a stráže mostu tvrdě spí – – – „Pryč musí most!“ zní sborem škůdců, „Pryčpryč, než se stráže probudí!“ A boří stále břehů skály a buší vztekle v mostu krov – – a tu i tamo ranám sterým podléhá zvolna tvrdý kov – – – – – – – – – – – – Ó bratři, náš ten most je zlatý! Ó bratři, náš to slezský kraj! Toť naše širá rodná země, náš krásný, znásilněný ráj! To náš je domov most ten zlatý, jenž ve tmách úpí nadvládí, kde ruce kletých čarodějů své dílo zkázy provádí! Ó nedejte, ten přechod zlatý by divým škůdcům padl v plen, ó nedejte, by od východu byl pro vždy západ odloučen! Ó spěšte, nežli most ten padne, s pochodní Lásky, Osvěty, ó spěšte, zbuďte stráže mostu, jež v spánek zlý jsou zaklety! 52 K vám volám, bratři na východu, vás vzývám, bratři v západu, ó spěšte, zničte silou svornou síť zkázonosných úkladů! K vám volám, kteří od Uralu až po Šumavu vládnete, kéž nad tím mostem ohroženým se v dílu spásy sejdete! Kéž nepadne ten přechod zlatý, jenž víže západ s východem, kéž hlásá vám po věky všecky, že jediným jste národem! Neb dokud shody srdcím vašim vlast bude mocný, svatý cit a dokud toho mostu sloupy v tmy nepřízně se budou skvít: Nic nezahubí sílu vaši, nic nevyrve vám z rukou moc, tím mostem vždy zas pílit bude brat bratru věrnou na pomoc! 53 Obsah:
Černá kněžna3 Orlová7 Poklad12 Čert u Kamence20 Zlatohlavec29 O chudém kováři35 Můra42 Pohádka o zlatém mostu47
E: až; 2004 [54]