Čert u Kamence.
Lidé dobří, lidé milí,
divnou pověst vím
o čertovi u Kamence,
věřte, žádný šprým;
a že mne už dlouho hněte,
povím vám ji, poslechněte,
snad si ulehčím.
Zhoršili se lidé velmi,
to je jistá věc,
internácka už teď dělá
i ten boží švec;
a že jsou teď furianti
sedláci jak muzikanti,
totě známo přec!
[20]
Slavné vládě, církvi svaté
dělat neplechu,
to teď zdá se lidem činit
pravou útěchu;
patálie, demonstrace
dělají si z dešperace
pánům k posměchu.
Rovnoprávnost chce teď míti
i ten dráteník
a po mistru pošklíbá se
každý učedník;
hoši nechtěj’ hospodařit,
dívky zas ne prát a vařit –
jeden hříšný zvyk!
Ký tu div, že pekla říše
přeplněna je,
kdyžtě tolik málo lidí
přijde do ráje?
Až jich víc se jednou shlukne,
ještě kdysi peklo pukne
ze dna do kraje.
Uvažoval proto Satan
a pak v radě děl:
„Filiálku pekla říše
postavit bych chtěl.
Ale kde? Zde místa není!
Však jsem o tom k omrzení
často přemýšlel.
21
Sper to ďas! – Ty, sekretáři,
dej se proto v let
a bys našel vhodné místo,
proleť celý svět;
povolení zjednej sobě
a jak Ten tam dá je tobě,
v stavbu dej se hned.“
Letí tedy, letí ďábel
z černých pekla bran,
obletuje milou zemi
ze všech možných stran;
hledá, hledá, neb toť jisto,
nehodí se každé místo
pro pekelný stan.
Stojí Hůrka u Kamence
v slezské krajině,
nedaleko od Opavy
pne se k výšině;
opředen kol hájem šumným
stojí vrch ten s čelem dumným
v dětské nevině.
Jak jej ďábel z blízka zočil,
hned se zveselil,
neb to místo, sotva zřel je,
už si zalíbil;
spěchá tedy, vyměřuje,
čmárá plány, uvažuje,
až se zapotil.
22
A pak rychle k nebi letí,
dispens musí mít –:
„Vládče světa, dovol, prosím,
peklo přistavit;
nestačí už peklo naše,
měj Ty s bídou Satanáše
také trochu cit.
Pohleď jenom na tu zemi,
jaká to tam spřež,
opposice bez ustání,
obstrukce a řež,
demonstrace, šponky, kláda –
nestačí to slavná vláda
držet za otěž.
Jak pak má nám peklo stačit,
uznej přece sám,
když Ty každou duši svrhneš
v pekla děsný plam?
advokáti, důstojníci,
židáci i podvodníci,
všecko přijde k nám!
S básníky neb s vědátory
nebyla by tíž,
z těch je každý jako štipka,
ti se stlačí spíš;
když však pár těch vládních pánů
padne tlustých v pekla bránu,
to je pravý kříž!
23
Není protoproto, není zbytí,
stavět musímemusíme,
a tak Tebe, světa vládče,
slušně prosíme:
Kolem Hůrky u Kamence
odbočku pro zatracence
zřídit míníme.
Jeť to místo u Opavy
velmi příhodné,
neb v tom kraji víc než jinde
chásky nehodné;
rebelanti, poturčenci,
bismarkovci, nemodlenci,
kuchty svobodné – –
Mají tam sic přelejvárny
a lapáků dost,
ale, víš to, že ti lidé
tvrdou mají kost!
Proto, než-li peklo pukne,
až se víc k nám duší shlukne,
Ty nás tísně sprosť.“
Uvažuje světa vládce,
dí pak čertovi:
„,Nuž, ať se i pekla prosbě
jednou vyhoví:
Jdi! Než ozve se však v noci
kohout, dlaň tvá bez pomoci
vše ať zhotoví.‘“
24
Letí ďábel, letí k zemi,
praví k sobě: „Jak?
Tak Ty na mne, světa vládče,
tak Ty na mne tak?
Sekretář však pekel pána,
věz to, není hloupá vrána,
ani všední brak!“
A už spěchal po vesnicích
povedený ďas
a kohouty, kde byl který,
v krátký skoupil čas;
vydal za ně zlata mnoho
a pak všecky do jednoho
zhubil v jeden ráz.
A pak v smíchu škodolibém
pro ten chytrý čin
letí k Hůrce u Kamence
k práci pekla syn;
měří, seká, vrtá skály,
nahazuje hradby, valy,
brázdí země klín.
Však to práce byla tuhá
v hloubi tvrdých skal,
mohlť se jí věru chopit
jenom čertův sval;
ten však, ač se celý potí,
lítá, skáče, seká, hřmotí
bez oddechu dál.
25
Bylť on vydřiduchů, sobců
dokonalý vzor
a už děl si, za tu práci
všechen čertů sbor
že jej na vladaře zvýší
v odbočné té pekla říši –
inu, zištný tvor!
A kdo čertu zazlíval by
zištnost jeho zlou,
když i mezi námi lidmi
prospěcháři jsou,
kteří za třapec neb šňůru,
za žok zlata, sinekuru
dají duši svou?
Když jsou tací darebáci,
lháři proradní,
kterým obchod s přesvědčením
cíl je výhradný?
kteří pro zisk okamžitý
zradí lid svůj, názor, city
třikrát za dva dny?
Kteří sama Satanáše
horší mají cit,
již se stydí za svůj jazyk,
za svůj původ, lid!
Neb ni v pekle čerta není,
jenž by nechtěl z přesvědčení
s čerty čertem být!
26
A tak ďábel staví, hřmotí,
veskrz propocen,
nikde kohout neozval se,
ač už blízko den;
ďábla radost roste stále,
vždyť čin jeho v chvíli malé
bude dokončen.
Tu však babka kolem kráčí,
veliký má chvat,
nese v koši, nese vejce
na trh vyprodat;
a tu, lidé, lidé milí,
ani byste nevěřili,
co se může stát!
Jak zří babka pekelníka
v stavbě fortelné,
zarazí se, žehná křížem
v bázni smrtelné;
v tom kohoutek nahodile
vzkřiknul v jednom vejci čile –
– – – – – – – –!
Propadlo se této chvíle
dílo pekelné!
27
Zaklel ďábel, vztekem zblednul,
že byl jako sníh,
zaryl zlostně drápy v skálu
a pak k peklu tíh’.
Ale za ním horou, strání
nebešťanů bez přestání
zvučel jasný smích!
28