ŽE SNILI JSME....JSME...
Že snili jsme, to vím, a že to bylo z jara,
kdy země v polosnu a v tuchách chvěla se,
kdy v srdci rostl zpěv – ta píseň stará, stará!
o lásce horoucí, o dobru, o kráse – – –
O lásce horoucí, o dobru, o kráse,
o všem, co ztajeno je v blahé tuše jara,
na řasách očí tvých, jež měkce chvěla se,
jak v duši ptáčete ta píseň stará, stará!
Jak v duši ptáčete ta píseň stará, stará!
o lásce horoucí, o dobru, o kráse
nám v duších představa tak luzná, tenkrát, z jara,
jak rosná krůpěje na květu chvěla se. –
Když zem’ jak pocel tvůj na rtech mých chvěla se,
když sladce zněla kol ta píseň stará, stará!
o lásce, o štěstí, o dobru, o kráse,
my pouze snili, žel! – – to dávno – dávno! – –
– – – – – – – – – – – z jara....jara...
8