Píseň irských bratří.
Vy, kteří cestou jdete
a rozumíte všem:
Je země nešťastnější,nešťastnější
než naše irská zem?
Nás králky, králi bili,
že církvi sloužit chcem –
však my jí věrni byli
a věrni zůstanem!
Jen mrtvoly a rumy –
to byla naše vlast,
ba i tu holou půdu
nám cizí směli krást –
A prosebníci naši
k žalářním spjati zdem –
a my přec věrni byli
a věrni zůstanem!
Ta kniha našich dějin
je samá krev a hněv,
je ověnčena trním
a vlasy našich děv:
Však rozlož listlist, kde rozlož,
vždy vryto najdeš v něm:
My Církvi věrni byli
a věrni zůstanem!
28
Nám zavřeny jsou chrámy
a kněží vypsáni
a starcové a panny
za moře vyhnáni.
Kdo zabíjel nás, myslil
že Bohu slouží zlem:
Však my jsme věrni byli
a věrni zůstanem!
My srostlí s Církví v jedno,
Bůh naši věrnost zřel,
náš spasitel se zdvihl
Daniel O’Connell!
My ušlapaní červi
dnes ku vítězství jdem:
My, v bídě stále věrni,
i v štěstí zůstanem!
29