2. Zlomky z mé první básně novoroční l. 1815.
Slavení pokoje.
a) Vojna.
Od Rejnu nejprv vznesši se na černých strašlivých křídlách,
Hrůzu a strach hned po celé Europě sypala leklé.
Kudy šla, rachotem peroucých děl a ukrutné střelby
Provázená, tu strachem y hnedky trnuly světy.
Hrčeli valní potokové krve vylité lidské,
Zžíravý pak stíkal vysoké oblaky plamen.
Vůkol ní lítala Smrt, ta družice ukrutné Vojny.
b) Upokojení.
Jakož na moři nebezpečném když Eola lití
Větrové ze všech*) přitekou stran, a se do sebe davše
Vesmír v směsycy uvozují, a pěnité vlny
V černé se mísý oblaky; hrůzou zmatení plavcy
V korábu obnaženém svou vidouce záhubu jistou
Kvílení přežalostné v tom pojí k rachotu bouře;
Smrtedlná jich sevřených srdcý se zmocňuje ouzkost
———
*) V rukopise psáno dohromady: zevšech.
53
Moře když rozvzteklené je v propasti bezedné hříží,
Aneb vrchové strašných vln je v oblohu mísý.
Dobrotivý však Bůh v tom nezbedné pohroze bouři,
Rozpěněné hned ukojí vlny a zděšený koráb
K zemi přivede přeblažené. O, radosti plavců
Nesmírné kdož vypsati můž? Jich okřálá srdce
Vroucý jen Osvoboditeli díky cýtiti mohou.
Takto pokojem potěšený se raduje vesmír.
c) Ctnost.
Ctnost teď, přemilá Ctnost, již v hanebném upěvši dlouho
Vyhnanství, aj veleslavné opět tryumfy vede.
Medle, co bez ní jest živobytí? Ha, oplývej všemi
Poklady Gangesa zlatonosného; nech Peru ti zlaté,
Nechať y celý světa ten okrslek pokorně slouží:
JestižeJestliže Ctnosti nestkví se milostný paprslek v tobě,
Jestli ji utíkáš, – kdož můž tebe bídnější býti? –
Pokoje veliké dobrodiní ji vrátilo zemi.
Kdež byl v bouři té stud? Kdež čistota měla svá sýdla?
Láska kde měla svůj byt, v tom Marsova zůření času?
Ó již nezůří Mars! již Pokoj panuje vlídný
Pod jeho berlou dobrotivou se nevinnost krásná
Rozvíjí a utěšené nese ovoce Láska.
54