XXVI. Když zdrcen duše bolesťmi jsem zcela,

Gustav Pfleger Moravský

XXVI.
Když zdrcen duše bolesťmi jsem zcela, Když zdrcen duše bolesťmi jsem zcela,
A tělo v mrtvém spánku odpočívá, Jejž ani dech snův zlatých neochvívá, Ni kouzlí blaze naděj luznosmělá: Tu na perutích upomínka vřelá Mi v srdce stlelé lásku přivodívá, A nevýslovně sladkou těchu vlívá Jedině v ňadra bolem otupělá. Však kradmo vzniká slza perlovitá Přec zpodem víčka oka umdleného, V němž zlomeně lesk pokalený svitá! Ach! jaře bujný kořen štěstí všeho, Nakažen trýzně hryzem, choře vzkvítá, A kojí život koncem žití svého. Františce F.

Kniha Dumky (1857)
Autor Gustav Pfleger Moravský