XXVI. Když zdrcen duše bolesťmi jsem zcela,

Gustav Pfleger Moravský

Když zdrcen duše bolesťmi jsem zcela, A tělo v mrtvém spánku odpočívá, Jejž ani dech snův zlatých neochvívá, Ni kouzlí blaze naděj luznosmělá: Tu na perutích upomínka vřelá Mi v srdce stlelé lásku přivodívá, A nevýslovně sladkou těchu vlívá Jedině v ňadra bolem otupělá. Však kradmo vzniká slza perlovitá Přec zpodem víčka oka umdleného, V němž zlomeně lesk pokalený svitá! Ach! jaře bujný kořen štěstí všeho, Nakažen trýzně hryzem, choře vzkvítá, A kojí život koncem žití svého.

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

53. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Elegie. (Emanuel Miřiovský)
  2. XXXV. Když zmizí všecka rozkoš žití, (Gustav Pfleger Moravský)
  3. None (Gustav Pfleger Moravský)
  4. Z Nočních Dumek. (Gustav Pfleger Moravský)
  5. Z MLADISTVÉ DOBY. (Karel Sabina)
  6. IV. Tu zlaté mraky nám se otevřely, (Gustav Pfleger Moravský)
  7. 45. Utichnětež již mé zpěvy! (Karel Marie Drahotín Villani)
  8. XXXVIII. Když hvězdná noc se stírá na údolí, (Gustav Pfleger Moravský)
  9. None (Ludvík Lošťák)
  10. None (Gustav Pfleger Moravský)