VIII. Jak často jsem se odříkal

Gustav Pfleger Moravský

Jak často jsem se odříkal Víc nepěť lásky tísně; Však sotva že pojme žal, Ret pěje truchlé písně. A když mé harfy struna zní V umírajícím chvění: Tu jak by poután kouzlem k ní, Zvuk k milce v vzdech se mění. Tu pěju milý zrakův svit, Jenž duši moji zčářil, Když jako hvězda na blankyt Vyšedší ke mně zářil; A mocí tak okouzlivou Mé srdce v lesk svůj schvátil, Že všecku touhu bouřlivou Mou k sobě jen obrátil. Ó její oko, plno krás, Proč slzu nyní roní, Když mojí písně mutný hlas Ve vzdechu touží po ní? Budí ji litosť, tichý žal, Či outrpnosť snad se mnou? V obém je strasť a smrti pal, Jenž tráví blahosť jemnou!...

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

79. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXVI. Vy hvězdy se v blankytu chvějte, (Gustav Pfleger Moravský)
  2. I. Ó nevymřely dosuď sladké zvuky, (Gustav Pfleger Moravský)
  3. Duma o skrytém žalu. (Adolf Heyduk)
  4. K Milence. (Gustav Pfleger Moravský)
  5. Františce F... (Gustav Pfleger Moravský)
  6. XIV. Z úst cizích zní teď šveholící píseň, (Gustav Pfleger Moravský)
  7. V touze. (Rudolf Pokorný)
  8. 41. Já lůnem duše pojal vše: (Josef Kuchař)
  9. Z Nočních Dumek. (Gustav Pfleger Moravský)
  10. X. Jak Luna tiší dol i bor (Gustav Pfleger Moravský)