VIII. Jak často jsem se odříkal

Gustav Pfleger Moravský

VIII.
Jak často jsem se odříkal Jak často jsem se odříkal
 Víc nepěť lásky tísně; Však sotva že pojme žal, Ret pěje truchlé písně. A když mé harfy struna zní V umírajícím chvění: Tu jak by poután kouzlem k ní, Zvuk k milce v vzdech se mění. Tu pěju milý zrakův svit, Jenž duši moji zčářil, Když jako hvězda na blankyt Vyšedší ke mně zářil; A mocí tak okouzlivou Mé srdce v lesk svůj schvátil, Že všecku touhu bouřlivou Mou k sobě jen obrátil. Ó její oko, plno krás, Proč slzu nyní roní, Když mojí písně mutný hlas Ve vzdechu touží po ní? Budí ji litosť, tichý žal, Či outrpnosť snad se mnou? V obém je strasť a smrti pal, Jenž tráví blahosť jemnou!... 158

Kniha Dumky (1857)
Autor Gustav Pfleger Moravský