BÁSNICKÉ DRUŽINĚ Z R. 1895.
Tak vytáhli jsme rozplesaní,
lýry nám s plecí zvonily,
pod námi v taktu harmonickém
šli Pegasi a kobyly.
A leckdo dotk se v letu smělém
hvězd věčných na svém Pegasu,
a jiný, shozen od kobyly,
ve škarpě přišel k úrazu.
A jiný slezl opatrně
s bujného písní komoně,
řek Musám zavčas: Ruku líbám!
a Vědám slouží pokorně.
A onen místo harfy hravé
se oděl v kyrys válečný
a vykrvácel na bojišti
neb veplul v přístav bezpečný.
A jiný lýru obětoval
na mladosti své oltáři
a do káry se všední zapřáh –
jsou z orlů někdy komáři.
A Xaver, který mladou páži
k bratrským zdvihal přísahám,
dnes poznal už, co váží stříbro,
neb navštívil jej Abrahám.
A ten, jenž v hrdé kráse cválal
na bujném oři před námi –
Julius Zeyer zapad v záři
za nesmrtnosti branami...
A za ním básník Moritura
šel žízniv z hlubin Léthé pít.
Dej, Bože, mrtvým odpočinout
a živoucím dej vítězit!
25. 1. 1909.
16