RYCHLÍKEM Z PRAHY.
S radostí chvátám k nádraží,
to věru duši oblaží,
když do světa se žene.
A v čekárnách už tlum a šum,
jak v úlu bzučí publikum,
a kasy otevřené.
(Jen kdyby doma nebyla starost!)
Už rychlík vjíždí v dvoranu,
má velká kola, v zobanu
mu bílá pára sviští –
Nuž rychle lístek, noviny
a doutník také povinný –
živo jak v mraveništi.
(Jen kdyby doma nebyla starost!)
Už slunce vzchází vesele
jak za májové neděle,
co ze skla, vše se třpytí,
a v klopotu a ve shonu
se všechno hrne k vagonu –
šťasten, kdo místo chytí!
(Jen kdyby doma nebyla starost!)
A sedíš si jak v kočáru
a zapálíš si cigáru,
dým vonný v slunci plane,
a kam se oknem podiváš,
je v květu milý kraj ten náš
a nivy požehnané...
Bůh sám ví, kam se poděla starost!
1. 5. 1911.
53