RYCHLÍKEM Z PRAHY.

Karel Dostál-Lutinov

RYCHLÍKEM Z PRAHY.
S radostí chvátám k nádraží, to věru duši oblaží, když do světa se žene. A v čekárnách už tlum a šum, jak v úlu bzučí publikum, a kasy otevřené. (Jen kdyby doma nebyla starost!) Už rychlík vjíždí v dvoranu, má velká kola, v zobanu mu bílá pára sviští – Nuž rychle lístek, noviny a doutník také povinný – živo jak v mraveništi. (Jen kdyby doma nebyla starost!) Už slunce vzchází vesele jak za májové neděle, co ze skla, vše se třpytí, a v klopotu a ve shonu se všechno hrne k vagonu – šťasten, kdo místo chytí! (Jen kdyby doma nebyla starost!) A sedíš si jak v kočáru a zapálíš si cigáru, dým vonný v slunci plane, a kam se oknem podiváš, je v květu milý kraj ten náš a nivy požehnané... Bůh sám ví, kam se poděla starost! 1. 5. 1911.
53