CHODNÍČEK.

Karel Dostál-Lutinov

CHODNÍČEK.
Pověz mi, chodníčku, co se strání vzhůru k lesíku vineš líbezně laškovně jako píseň, kdo tě ušlapal? Šlapalo mě zdola děvčátko ze vsi, šlapal mě shora myslivec mladý – uprostřed háje stanuli v štěstí, nad hlavou ptáci zpívali hlučně, aby jich polibky nebylo slyšet. A ten myslivec po chodníčku už dávno odešel v bohatší kraje, a to děvče už po chodníčku odnesli dávno na hřbitov tichý. Růže tam s poupětem na hrobě roste, růže tam s poupátkem ve hrobě spí. A teď po mně po chodníčku chodí dál děti na houby k lesu, chodí tu stařenka na nůši klestí, chodí tu myslivci, mládenci, panny, blažení láskou, věřící v štěstí. 94