ZPĚT NA SEVERU.

Karel Dostál-Lutinov

ZPĚT NA SEVERU.
Sluníčko milé, ty jsi zubaté! Náš sever tobě jaksi neslouží. Já vrátil jsem se z jižní strany vyhřáté – ach není divu, že tam člověk zatouží! Tamější slunko, to je samý žár! Jen podívej se, jak jsem celý černý, má kůže spálená je samý bílý cár – dal jsem se zlíbat, teď jsem ti zas věrný. A celý rok zas jako sysel v sklepě svém při svitu lampy budu mořit oči a sníti o tom slunci zářivém, jež dole nad mořem se v bílém jase točí. A budu vidět moře v záři rozlité, na horkých oblázcích mé já tam šťastno leží a naslouchá vln hudbě věčité – co zatím venku tuhne mráz a tiše sněží... 97