Z ONOHO SVĚTA.

Z ONOHO SVĚTA. (VYPRAVUJE PŘÍTEL:)
Zatracenu být, znamená: Věřit v Boha, ale věčně jej zapírat a věčně se mu rouhat.
Teď poslechněte, legendu Vám povím. Sám jsem ji prožil. Přátelé jsme byli,byli jako dva květy na jediném stvole, a oba v letech, kdy se mladá duše probouzí z dětství, otevírá oči, svět objeví a ptá se: Kdo tě stvořil? Kdys na procházce, kvartáni dva moudří, jsme odhlasovali, že Boha není. Vše tvoří Příroda. – Než, je-li přece Bůh? A je-li peklo? Co pak s námi bude?... Slyš, kamaráde, kdo z nás umře dříve, ten vrátí se a druhu taj ten zjeví. Slib dali jsme si, sudba roznesla nás, mne do království, jej pak na Moravu a mezi námi proudem tekla léta... Kdys měl jsem strašný sen. Můj přítel přišel: Mrtvola bledá, černě oblečená Stoup’ k mému loži, přísně hleděl na mne. – Aha! Tys přišel, bys mi podal zprávu! Tož je tam za hrobem co, nebo není? – On mlčky vrtěl hlavou. – Není. – Není. – A nepromluviv odešel mi ze sna. Až po půl roce přijdu na Moravu a ptám se po něm. – Umřel před půl rokem. Nic není tam – Odkud jsi tedy přišel?! 85