BUĎ VŮLE TVÁ!

Karel Dostál-Lutinov

BUĎ VŮLE TVÁ!
Často jsem, Bože, volal k Tobě: Ó dej mi perlu, po níž lkám! Bez ní radš chtěl bych býti v hrobě, bej mi ten zářný drahokam! A Ty’s ho nedal – a já poznal, že byla treta skleněná; že dobrý jsi, já vděčně doznal a vroucně pěl: Buď vůle Tvá! Často jsem, Pane, volal v trýzni: Ó veď mne v jiný slunný kraj, po něm má duše celá žízní, otevř mi zamčený ten ráj! – Nebyl to ráj, bylo to peklo, má duše nyní již to zná, a srdce mé zas vroucně řeklo: Buď vůle Tvá! Buď vůle Tvá! Často jsem potkal krásné líce a z hloubi buše úpěl jsem: Bez ní já nechci žíti více, ó Bože, spoj mne s andělem! A minul čas – já zřel je znova – to že je dávná láska má? – A šťasten, volný šeptám slova: Buď vůle Tvá! Buď vůle Tvá! 41 Co dáš, to dáš – já beru s díkem, co díš, má duše uvěří, kam pokyneš, já spěji mžikem – kuřátko za svou mateří. A blaze je mi pod Tvou rukou, můj duch se v Tebe vylévá, a mého srdce tepy tlukou: Buď vůle Tvá! Buď vůle Tvá! 42