JEN HRANA.

Karel Dostál-Lutinov

JEN HRANA.
Jen samé pohřby táhnou městem, a samé miserere zní, a národ stále jenom teskní.teskní, vzdávaje poctu poslední. Sotva rov zapad nad Dvořákem, už nesem v kobku Zeyera a za ním Svatopluka Čecha – ó smutné pompy nádhera! Za nimi nesou k spánku Bráfa, a za ním opět Vrchlický, a po nich Aleš se Strachovským se odstěhoval na vždycky. A sotva Quis své oči zavřel, už kosa stíná Amorta – tak stěhuje se v říši stínů heroů našich kohorta. A pořád slyšet jenom hrana, vše kryto černým ubrusem, po velkém zářném narození jest život náš jen funusem. 6. 9. 1913.
100