OSUDY.

OSUDY.
Jak když se cizí v kvapu letu sesednou lidé ve vlaku, tak na Zem naši, na planetu, jsme spadli s výšin oblaků. Hra lásek, hněvů, nenávistí, nemocí, hříchův, osudů, meč stále nad hlavou nám svisti, a zříme Smrt stát, obludu. V neznámo kamsi vlak náš letí. Která je naše stanice? Zda město rušné s plesů změtí, či opuštěná vesnice? A musíme hrát role různé, jež dává tajný režisér – leč divadlo je krutě hrůzné: Jed PRAVÝ jest i revolver! Jeden hrá Čecha, druhý Uhra – ač oba syny Adama – a v pravdě pláče, v pravdě skuhrá a v pravdě duše ráda má! Režisér divný! Zdá se málem, že role chybně rozdány: Hle,tamten šašek měl být králem, a tam ti světci – Juany. A tak to divně vře a kvasí v té dramě, jíž jsou dějiny, akt poslední až všechny hlasy sesnoubí v .akkord jediný: Buď Otci sláva, Synu sláva, Moudrosti sláva vznešené, s níž k věčným hodům zasedává herectvo masek zbavené! 7