OSUDY.

Karel Dostál-Lutinov

Jak když se cizí v kvapu letu sesednou lidé ve vlaku, tak na Zem naši, na planetu, jsme spadli s výšin oblaků. Hra lásek, hněvů, nenávistí, nemocí, hříchův, osudů, meč stále nad hlavou nám svisti, a zříme Smrt stát, obludu. V neznámo kamsi vlak náš letí. Která je naše stanice? Zda město rušné s plesů změtí, či opuštěná vesnice? A musíme hrát role různé, jež dává tajný režisér – leč divadlo je krutě hrůzné: Jed PRAVÝ jest i revolver! Jeden hrá Čecha, druhý Uhra – ač oba syny Adama – a v pravdě pláče, v pravdě skuhrá a v pravdě duše ráda má! Režisér divný! Zdá se málem, že role chybně rozdány: Hle,tamten šašek měl být králem, a tam ti světci – Juany. A tak to divně vře a kvasí v té dramě, jíž jsou dějiny, akt poslední až všechny hlasy sesnoubí v .akkord jediný: Buď Otci sláva, Synu sláva, Moudrosti sláva vznešené, s níž k věčným hodům zasedává herectvo masek zbavené!

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

78. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ (Viktor Dyk)
  2. III.   V dálku se zavrtáváme bzučíce (Stanislav Kostka Neumann)
  3. HVIZD VLAKU (Viktor Dyk)
  4. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  5. OPAVA (Josef František Karas)
  6. OPUŠTĚNÝ LOM. (Otakar Theer)
  7. ODKUD A KAM? (Karel Babánek)
  8. SVATBA V SALCBURKU (Karel Hugo Hilar)
  9. Po přečtení Zolova románu „Člověk – bestie“. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Před lety ještě... (Antonín Sova)