III.   V dálku se zavrtáváme bzučíce

Stanislav Kostka Neumann

V dálku se zavrtáváme bzučíce po boku dobyvatelských tratí, shlížíme na kolejnice, jež blesky železných hlatí vrhají do kraje, rozpalujíce se, když vlaky míjí a všechno se třese jich těžkým letem a rachotem, to hadi jsou temní, potměšilí, ke pražcům očazeným přibití, ze štěrku rádi by se vymrštili a, v trávě náspů ukryti, za krvežíznivým jakýmsi snem se odplazili někam ke kovovým podzemním řekám; jich paralelní zotročení, jež našeho hroznější jest, jim naplňuje noční snění jak spící ohaře čekaný lov řevem a během a zoufalstvím gest, hromy a lomozy katastrof. Shlížíme na ně měsíce, léta, než prasknou hněvem či bolestí, lhostejny k jejich nevědomosti, s níž dobývají světa, a nasloucháme ze zvyku šíleným rytmům rychlíků i těžkopádnému lomozu členěných nákladních soumarů, již nemají citu, ni rozmaru, a v intervalech provozu již vyhlížíme z daleka jich lokomotiv oblaka černá a šedá a bílá. Tisíce vlaků jsme spatřily, tisíce vlaků spatříme, nás lidé s tratěmi sbratřili, aniž se my však bratříme s čímkoli v duši své cizí, ať stojí to či mizí; míjejí mimo nás miliony krásných i ohyzdných tváří, slýcháme jásoty, slýcháme stony, slýcháme pocely, smíchy a křiky, vídáme bláznivé kapesníky veslovat sluneční září; míjejí mimo nás hromady zboží, železa, prken, uhlí a koží, obilí, dobytek, stroje, míjejí lidé, míjejí věci, nahoru, dolů vidíme téci za tajným osudem tajemné roje bohatství světa odkryté, bohatství živé a movité, a jeho pány arijské, semitské na plyši dvorních a salonních vlaků, i jeho otroky evropské, africké, kramáře, dělníky, vojska a zřízence v útrobách uhánějících draků, jichž dunící, řinčící pletence soptíce sunou se jako bouře a zanechávají oblaka kouře černá a šedá a bílá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

35. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Před lety ještě... (Antonín Sova)
  2. U trati. (Ferdinand Tomek)
  3. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Z potulného života. (Emanuel Miřiovský)
  5. ODKUD A KAM? (Karel Babánek)
  6. VLAK. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  7. Zítra? či po roce? kdo ví? kdo ví? (Josef Holý)
  8. Železnice. (Karel Alois Vinařický)
  9. Sonet z vlaku. (Josef Svatopluk Machar)
  10. OPUŠTĚNÝ LOM. (Otakar Theer)