OSUD.

Karel Dostál-Lutinov

OSUD.
Počkejte, jen co to dráče zardousím! Pak skončím boj, rozstavím své květináče, zpěváčků si koupím roj, budu žít jen kráse květů, zpěvu ptáků, uměnám, úsměv bude hřát s mých retů, mojím plesem zazní chrám. Počnu život idyllický, budu, jak mne chcete mít, humorista, zpěvák vždycky hladký jako aksamit. – – Ale sotva jedno dráče přikryl vítězný můj znak, z kouta leze nové práče! O ne dráče, ale Drak! Slintá na kříž na mém štítě, v hrdlo dráp mi zarývá – a tak vidíš, milé dítě: Boj a boj! – nic nezbývá. Tak se člověk sudbě vzdává, klamné čáce nevěří – – – Pokoj přijde snad, až tráva nad rovem se začeří. 4. 7. 1913.
81