KRAJKA.

Karel Dostál-Lutinov

KRAJKA.
Krásná dámo, vaše krajky, jako vločky sněhu řásné, jemné jako květy mrazu, vaše krajky bruselské! Všechny družky obdivují vaši vzácnou toilettu, klobouk, peří, ale nejvíc krajek těch vám závidí! Zdali víte, krásná paní, kdo ty hebké krajky klepal, s kterými se proháníte promenádou, po plesích? – Takové dvě smutné oči, prsty jak pavoučí nožky za mzdu bídnou v chatce chudé tkaly ten váš pyšný háv. Pyšněte se, triumfálně přehlížejte sokyň řady, ale občas vzpomeňte si na dívčinku pavoučka. 95