POPELEC.

Karel Dostál-Lutinov

POPELEC.
Nad hlavou Evropy se vznáší Meč, obrovský, jako Vlasatice chvost. Meč hoří od východu na západ krvavým světlem. – Hrozné znamení. A rádi bychom zapomněli v tanci, však Meč ten přezařuje lustry sálů, a hudba kapell zmírá v hukotu vod potopy, jež bijí v naše břehy. A stiskneme-li v tanci krasavici, umrlčí lebkou šklebí se z ní Smrť, a zasednem-li k půlnočnímu hodu, už scvrklá Bída sedí za stolem a hladovýma očima se v ústa dívá. A ťukneme-li číškou šampanského, zachřestí ostří křížících se šavlí, a bouchající zátky hřmí jak děla. Meč obrovský na tmavém nebi hoří, a Smrt i Život metají své kostky. Svět zmaten chví se v dusné náladě jak provinilec v noci před popravou; a neviditelné kol pějí sbory: Memento mori! Ó! Memento mori! 36